Když zradí vlastní hormony

        Židé přicházejí s prosbou, aby se Samson stal jejich soudcem a on jejich nabídku přijímá. Dvacet let pak soudí Izrael k oboustranné spokojenosti. Zdá se, že se poučil a vyhýbá se pelištejským dívkám.

        Jednoho dne se ale vše nějak zvrtlo. "Pak se Samson odebral do Gázy. Spatřil tam ženu nevěstku a vešel k ní."⁽⁶⁾ Někdo ho poznal a tak Pelištejci uzavírají všechny vstupní brány do města. U domu, ve kterém si Samson užívá s nevěstkou, hlídají stráže. Všichni věří, že tentokrát Samsona dostanou.
        Jenže to se přepočítali. Samson o "půlnoci vstal, vysadil křídla vrat městské brány s oběma veřejemi, vytrhl je i se závorou, vložil si je na ramena a vynesl je na vrchol hory ležící směrem k Chebrónu."⁽⁷⁾

Opět poražen vlastními hormony
        Samsonovi se vrací jeho problém. "Fyzicky byl Samson nejsilnějším mužem na zemi, ale pokud jde o sebeovládání, poctivost a pevnost, byl jedním z nejslabších. Člověk, který je ovládán svými vášněmi, je slaboch. Pravá velikost se měří silou citů, které člověk ovládá, nikoli silou citů, které ho ovládají."⁽⁸⁾
        O pár dnů později prochází Samson místem, kterému se říká Hroznový úval. Hrozny, které mu Hospodin zakázal jíst, ho přitahují. Právě uprostřed pelištejských vinohradů potkává nádhernou dívku. Delíla se mu líbí a on se líbí jí. Je to láska na první pohled.
        Jenže pak do tohoto vztahu vstoupí příbuzní mladé dívky. Nutí ji, aby zneužila svou lásku a vymámila ze Samsona tajemství jeho síly. Židovský soudce několik dnů odolává její snaze, ale nakonec podléhá. Prozrazuje jí, že o svou sílu přijde, pokud by si oholil hlavu. Pak, zmožen vínem a milováním usíná. Delíla okamžitě volá své příbuzné a když se Samson probudí, jsou jeho vlasy oholené.
        Ten, kterého nemohlo přemoci ani tisíc nepřátel, podlehl svůdným očím pohanky. "Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít."⁽⁹⁾

Ještě chvíli bohatýrem
        Teprve ve vězení má Samson dostatek času, aby přemýšlel nad svým osudem. Učí se snášet posměch spoluvězňů i bachařů. Učí se žít ve tmě, do které ho odsoudili Pelištejci, když mu vypíchli obě oči.
        A právě v této tmě začíná Samsonovi svítit světlo Boží lásky a odpuštění. Samson, který musí den co den jako dobytek otáčet mlýnským kolem, při této podřadné práci přemýšlí. Celé dny hovoří s Hospodinem.
        Jednoho dne probíhá v nedalekém chrámě oslava pelištejského boha Dágona. Jeden z kněží dostává nápad přivést jako atrakci Samsona. Ve vězení mu už zase dorostly vlasy, ale do chrámu ho musí vést. Je pohublý a mnozí se smějí jeho znetvořenému obličeji.
        Pelištejci pak začínají urážet a zesměšňovat nejen Samsona, ale i jeho Boha. Vzývají Dágona a při svých chválách volají, že je mocnější a chytřejší, než hebrejský Hospodin. Byl to přece Dágon, kdo jim prostřednictvím Delíly pomohl vyzrát na toho židovského obra. A Hospodin? Ten mu nedokázal pomoci.
        Samson poslouchá výsměch i urážky a pak se začne v duchu modlit: "Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!"⁽¹⁰⁾ Hospodin slyší modlitbu tohoto muže, kterého jeho touha po požitku dovedla až do pelištejského vězení. Samson najednou cítí, jak mu do těla proudí síla, kterou měl v dřívější době. Žádá bachaře, který ho sem přivedl, aby mu dovolil si chvíli odpočinout. Prosí, aby se mohl opřít o jeden ze sloupů, který pomáhá nést váhu celé střechy i balkónů, na kterých se tísní stovky Pelištejců.
        Dozorce, nic zlého netuše, ho přivádí ke dvěma hlavním sloupům: "Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: "Ať zhynu zároveň s Pelištejci!" Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa."⁽¹¹⁾

Smutný pohřeb nazíra
        Ještě před chvílí slavili Pelištejci vítězství na Izraelem. Teď poznávají, že jsou poraženi. Hospodin, kterého uráželi a zesměšňovali, vrátil Samsonovi sílu, a ten se jim pomstil za to, jak se snažili tupit jeho Boha.
        Zpráva o pohromě, která postihla Pelištejce při jejich náboženské slavnosti, se brzy dostává k Samsonovým příbuzným. Ti neváhají a jdou do trosek pohanského chrámu najít tělo svého soudce: "I sestoupili jeho bratří a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaólem v hrobě jeho otce Manóacha."⁽¹²⁾
        Samson se pro věrné Hebreje stává odstrašujícím příkladem a varováním. Jeho příběh je současně lekcí o Boží velké milosti. Hospodin Samsonovi odpustil jeho zradu. Dává mu novou šanci. Samson umírá s vědomím, že ho Bůh znovu přijal za své dítě. Umírá s vírou, že bude žít v Božím království.
_____________
⁽⁶⁾Soud.16,1; ⁽⁷⁾Soud.16,3; ⁽⁸⁾Na úsvitu dějin str.276; ⁽⁹⁾Soud.16,21; ⁽¹⁰⁾Soud,16,28; ⁽¹¹⁾Soud.16,29-30; ⁽¹²⁾Soud.16,31;