Když přichází strach

Některé výroky v žalmech se zdají být příliš tvrdé. Dřív jsem si myslel, že jejich autoři museli být pěkně krutí. Dnes už jsem opatrnější. I má ústa v krizových situacích pronesla slova, na která dnes nejsem vůbec hrdý.

     Také David si občas nebere servítky a na adresu svých nepřátel pronese slova, která neznějí moc láskyplně a křesťansky:
"Ať bezbožníci a všechny národy,
   které zapomněly na Boha,
   sestoupí do říše tmy.“ (Žalm 9,18)
Ten, kdo nezná Davidův životopis, může nad tímto výrokem nevěřícně kroutit hlavou. Pokud si ale vybavíme krutost doby, kdy tato píseň vznikla, už se tak moc divit nebudeme. David si s „bezbožníky“ užil své, proto se nemůžeme divit tomu, když dá průchod svým negativním emocím.

     Na jedné straně vidí „vzpurné bezbožníky“, kteří nemají žádný soucit a jsou schopni sobecky ublížit každému, kdo není na jejich straně. Na druhé straně vidí prosté lidi, kteří přes svou chudobu dokážou vnímat potřeby druhých a nemají problém se rozdělit o to málo, co mají. Proto na jejich adresu říká:
„Jestliže chudý pokorně věří,
   Bůh ho nikdy neopustí;   
   nebude se trápit věčně." (Žalm 9,19)

     Problém je v tom, že Bůh je spravedlivý, ale jeho spravedlnost se naplní teprve s příchodem jeho království. Až do té doby musíme počítat s tím, že život na naší planetě není spravedlivý. Pokud máme takový dojem, můžeme se připojit k Davidově modlitbě:
"Pane, přijď už a podetni strom pýchy,
   zavolej k svému soudu celý svět!
Ať lidé poznají tu pravou bázeň,
   ať vědí, co je strach před Bohem,
   a nejenom ze smrti." (Žalm 9,21)
„Má se člověk bát Boha? Přeje si Bůh, abychom se před ním třásli?“ To jsou otázky, které občas dostávám v rozhovorech s lidmi. Má odpověď zní: „Bůh nechce náš strach, ale přeje si náš respekt a naši bázeň!“

     Jak to myslím? Po prvním ročníku průmyslovky jsem byl na praxi v opravně praček. Mistr, ke kterému jsem se dostal, své práci skutečně rozuměl. Mimo jiné mne učil, jak poznat, který drát je pod proudem i bez zkoušečky. Když po mně chtěl, abych si to vyzkoušel, bránil jsem se tím, že ve škole nás právě před tím varovali. Smál se mi a říkal, že ti teoretici, co nás učí, by si v praxi nevydělali ani na slanou vodu. Týden po skončení mé praxe jsem se dověděl, že měl smrtelný pracovní úraz. Neměl respekt před energií, která může být nebezpečná, pokud nedodržujeme daná pravidla.
     Něco podobného je i v našem vztahu k Bohu. Pokud před ním ztratíme respekt, dočkáme se chvíle, kdy posvátnou úctu a bázeň nahradí panický strach, který končí smrtí.