Když na tebe dolehne neštěstí

         Někteří lidé se nedokážou radovat z toho, co mají. Raději žijí očekáváním toho, co budou mít zítra. Poctivě pracují, dobře hospodaří a díky tomu jsou každý den blíž okamžiku, kdy se jim podaří naplnit své sny.

         Říkají si: "Ještě pár let..." A když se jim daří dlouhodobě, tak se potichu utěšují: "Ještě musím vydržet pár týdnů a pak si konečně začnu užívat toho, co jsem vybudoval a našetřil."

         Všichni tito lidé zapomínají, že na tomto světě nemají nic jisté. Stačí málo a sny se rozplynou jak pára nad hrncem. To během svého života poznal i Šalomoun, který nám všem připomíná:
"Člověk nezná svůj čas.
   Jako jsou ryby chyceny do sítě
   a jako ptáky polapí tenata,
   tak končí i lidé, na ně dolehne neštěstí." (Kazatel 9,12)

         Jsou okolnosti, které neovlivníme.
Co měl udělat jinak řidič, kterému během jízdy spadl na jeho nové auto strom? Měl zůstat doma a autem raději nejezdit? Tak to si ho nemusel kupovat.
Co mohla udělat jinak žena, která během zemětřesení přišla o děti i manžela a k tomu všemu i o střechu nad hlavou?

         Po letních povodních vedli chlapi v hospodě své pivní řeči. Jeden z nich se začal navážet do lidí, kteří přišli o své domy: "Dobře jim tak. Kdyby nebyli hloupí, tak by nikdy nebydleli u řeky. To mně se nemůže stát. Postavil jsem si dům na svahu, takže mně velká voda nehrozí."
         Příští bouřka, která se přehnala nad jeho vesnicí, ho pěkně vyškolila o tom, že takové "kafrání" se nevyplácí. Jeho dům sice stál daleko od říčky protékající vsí, jenže vody, která spadla na pole nad jeho domem, bylo tolik, že s sebou vzala hodně hlíny a vydala se přesně k jeho domku, který byl během několika vteřin zavalen bahnem až pod strop.

         Jsou okolnosti, které neovlivníme, proto bychom měli být opatrní v tom, co říkáme a také bychom se měli naučit prožívat i užívat přítomnost. Nikdo z nás neví, co bude zítra.

         Apoštol Jakub ve svém dopise radí: "Nuže nyní vy, kteří říkáte: 'Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat.' Nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.
Místo toho byste měli říkat: 'Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.'" (Jakub 4,13-15)

         Tato pokora, ke které jsme vybízeni, nás ochrání před nebezpečím, že budeme žít zítřkem. Vědomí, že zítřek už nemusíme mít k dispozici, nás učí umění vychutnat si třeba i to malé dobro, které máme právě teď. Učí mne vážit si toho, že mám co jíst, kde spát a také, že na to vše nejsem sám.

         Při tom všem bych měl pamatovat na fakt, který Šalomoun připomíná v závěru své knihy. Nemám při tom zapomínat, "že ze všeho, co vykonám, se budu zodpovídat na Božím soudu." (Kazatel 11,9)

         Nikdo z nás neví, co bude zítra. Možná bude lépe než dnes, možná právě naopak. Proto vychutnávejme dnešní den. Něco dobrého se na něm určitě najde.