Kdo nás odloučí od Boží lásky?

"Miluje mne Bůh? Je Bůh láska?" Podobné otázky se nám derou do mysli ve chvílích, kdy nerozumíme tomu, co právě prožíváme. Takových okolností může být v našem životě mnoho a nemusí to být nutně smrt nebo těžká nemoc.

Při čtení Bible jsem došel k poznání, že podobné otázky si kladl i apoštol Pavel. Podívejme se na to, co mu pomáhalo vnímat Boží lásku i v takových chvílích: "On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?" (Římanům 8,32)

Na první pohled by se zdálo, že tím to pro Pavla končí. Jenže on pokračuje dál: "Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." (Římanům 8,33-36)

Pavel tu popisuje svůj vnitřní zápas o to, aby neztratil víru v milujícího Boha. Nejde tu o "víru v něco nad námi". Jde tu o víru v Boha, který o mně ví. O víru v Boha, který mne miluje a stará se o mne.

Odvolává se přitom na 44. žalm, jehož autor prožívá podobný boj:
"Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli,
k bohu cizímu své ruce rozepjali,
což by to Bůh neodhalil?
Zná přece tajnosti srdce.
Kvůli tobě jsme vražděni denně,
mají nás za ovce na zabití.
Vzbuď se, proč spíš, Panovníku?
Procitni a nezanevři na nás provždy!" (Žalm 44,21-24)

Podle odhadů historiků minimálně padesát milionů křesťanů zaplatilo za svou věrnost Bohu vlastním životem. Podle některých je prý to číslo ještě o sto milionů vyšší a stále roste. V minulém století to bylo hlavně tam, kde vládl komunismus, dnes zase v zemích, kde vládne radikální islám.

Bůh ví, že životní cesta křesťana není vždy snadná. Poznal to i apoštol Pavel, který ve svém druhém dopise Timoteovi varuje: "A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování." (2. Timoteovi 3,12)

Jak jsme na tom my? Žijeme v zemi, kde máme náboženskou svobodu. Ale i tak se můžeme setkat s problémy pro svou víru. Kamarád dělá dealera a je na školeních pravidelně tlačen k tomu, aby používal i metody, které počítají s tím, že nebude vždy mluvit úplně pravdu.

Kamarádka je prodavačka. Už dlouho hledá práci. Mnohokrát už to vypadalo, že se konečně dočká. Má ale problém. Chce podle Bible v sobotu odložit práci a věnovat se společenství s Bohem. Díky tomu už tolikrát slyšela: "Vybrali jsme vhodnější uchazeče!"

Vím, že můj život nebude vždy procházkou růžovým sadem. Vím, že s problémy přijdou i pochybnosti o tom, zda někde ve vesmíru existuje Bůh, který mne miluje. Až takové myšlenky přijdou, chci si připomínat Pavlova slova: "On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal. jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?" (Římanům 8,32)