Jsi-li to ty, poruč...

"Škoda, že nemohu prožívat to, co s Ježíšem zažili jeho učedníci!" Tenhle povzdech jsem jednou zaslechl při diskuzi o tom, co je napsáno v evangeliích. Nijak jsem na to tehdy nereagoval. Mnohokrát jsem o tom ale od té doby musel přemýšlet. Teď jsem si na to vzpomněl znova při čtení příběhu z Ježíšova života, který se dotýká i apoštola Petra.

Jednou je Petr, spolu s ostatními učedníky, svědkem zázraku. Někdo kráčí po vodě okolo jejich lodi. Petr se na tuto záhadnou postavu obrací se slovy: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!"
²⁹A on řekl: "Pojď!"
Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. ³⁰Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!"
³¹Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?"
³²Když vstoupil na loď, vítr se utišil. (Matouš 14,28-32)

Umíte si představit, jak asi bylo Petrovi, když se vydal za svým Mistrem po hladině jezera? Já, na jeho místě, bych si možná říkal: "Vidí to všichni? Vždyť já jsem jako Ježíš – jdu po vodě!" Nevím, zda něco podobného Petra napadlo. Ale vůbec bych se tomu nedivil.

Umíte si představit, jak asi bylo Petrovi, když ho voda přestala nést a on se do ní začal propadat? Byl rybář a určitě znal příběhy desítek rybářů, které jezero pohltilo a už nikdy nevydalo. Protože jsem se jednou topil, tak si možná alespoň trochu umím představit, co v té chvíli Petr cítil.

Vzpomínám si, jak mne tehdy, když jsem se topil, vytáhl kamarád nad hladinu a já se konečně mohl nadechnout. Něco podobného v té chvíli prožíval i Petr. Díky Ježíši se také ocitl znovu na hladině a po chvíli se z toho šoku mohl vzpamatovat uvnitř rybářské loďky, ze které před chvílí tak sebevědomě vystoupil.

Při čtení tohoto příběhu jsem si vždy myslel, že Ježíš poukazuje na Petrovu malou víru, díky níž se začal topit. Dnes to vidím jinak. Ježíš tu poukazuje na Petrova slova: "Pane, jsi-li to ty..." To v nich se projevila Petrova malá víra. Ostatní nepotřebují důkaz, že se k nim blíží Ježíš. Jen Petr.

Jsem rád, že se Ježíš na Petra nezlobí. Neříká mu, aby odešel, když v něho nevěří. Dovede ho do loďky, která se po chvíli přestane houpat na vlnách, protože vedle toho, že zachránil Petra, Ježíš ještě uklidnil rozbouřené jezero, aby se z toho všeho mohl Petr v klidu vzpamatovat.

Také se dnes pohybuji na rozbouřeném jezeře. Svět není klidný. Naopak, situace okolo mne stále jasněji připomíná, že se blíží okamžik, kdy se Ježíš znovu vrátí, aby mne vzal do bezpečí svého nebeského království. Zatím toto bezpečí mohu mít na lodi, které říkáme společenství nebo také církev, sbor. Občas mám, podobně jako Petr, chuť tuto loďku opustit a jít za Ježíšem sám. Myslím, že se raději poučím z Petrovy zkušenosti. Snad si na tento příběh vzpomenu dřív, než udělám podobnou hloupost, jakou udělal Petr, znovu udělám i já.

Pane, nejsem lepší než Petr. I já po Tobě často požaduji důkazy Tvé přítomnosti v mém životě. Přitom jsi mi již tolikrát ukázal nejen svou moc, ale i svou lásku. Děkuji Ti, že jsi i mne mnohokrát vytáhl, když jsem se topil v hříchu a pak jsi mne dovedl do prostředí, kde jsem se mohl osušit a vzpamatovat.