Jsem veselý

         Vědomí vlastní hodnoty rozhoduje často o tom, co prožívám. Podle toho, jak vnímám sama sebe, mohu žít jako zamindrákovaný nešťastník, nebo se mohu radovat z toho, co mám.

     Minule jsme spolu přemýšleli nad první polovinou 16. žalmu. Dnes se podíváme na jeho pokračování, ve kterém David dál oslavuje Hospodina.
"Jsem vděčný, že mně stále dobře radí,
   i ve spánku nad mým domem bdí.
Když se probudím, hned na něho myslím,
   vím, že jde se mnou, a tak nemám strach." (Žalm 16,7-8)
V první části David napsal, že jeho dědictvím je věčný Hospodin. Z toho by se nám mohlo zdát, že život s Bohem nám něco velkého přinese až jednou v daleké budoucnosti. Nakonec, to často nevěřící tvrdí o křesťanství – že člověku vše bere a odměnu slibuje až po smrti.
     Autor tohoto žalmu s tím ale evidentně nesouhlasí. Opěvuje Hospodina za to, co mu dává už teď – za jeho rady, ochranu a doprovod životem.

     Spousta lidí se dnes živí poradenstvím. Radí nám, jak se nejlépe pojistit, kde je nejlepší uložit naše úspory nebo jak investovat s největším ziskem... Čas od času se ale stane, že poradí špatně a pak je průšvih.
     Jednou jsem byl na návštěvě u muže, který měl na dveřích svého bytu snad deset různých zámků a za nimi čidla domácího alarmu... Nevím, co měl doma tak cenného, že se z bytu snažil udělat nedobytný trezor. David na dveřích svého paláce nic takového neměl. Důvěřoval v Boží ochranu a díky tomu mohl v noci klidně spát.
     Hned ráno prosil Boha, aby ho doprovázel všude, kam bude muset jít. Věřil, že Hospodin je tou nejlepší ochrankou, jakou může získat pro své bezpečí a tak se nemusí bát...

     Žalm končí tím, co Davidovi dělá největší radost:
"Jsem veselý, protože mám v Božích očích cenu,
   on i mé tělo chová v bezpečí.
Ty mne vysvobodíš jednou z hrobu
   a nenecháš mne navždy zahynout.
Bůh povede mně správnou cestou žití,
   tam radost cítím ze tvé blízkosti,
   ve tvé pravici nacházím trvalé štěstí." (Žalm 16,9-11)
Stále více lidí má problém se sebevědomím. Osobně mám raději termín "vědomí vlastní hodnoty". Pokud jsme se nenarodili v rodině, kde rodiče dali svým dětem bezpodmínečnou lásku, můžeme se celý život potýkat s různými mindráky.
     To, do jaké rodiny jsme se narodili, už nezměníme. Můžeme se ale rozhodnout pro "narození" do Boží rodiny. David si cení toho, jakou hodnotu má v očích svého Boha. Věří, že díky tomu ho Bůh nenechá navěky v hrobě. Věří, že ho jednou vzkřísí k novému životu, který už nebude mít konec.

     Lidé, kteří se potýkají s pocitem vlastní hodnoty jsou často schopni udělat cokoliv, jen aby na sebe upozornili. Četl jsem kdysi o muži, který byl pro trochu slávy ochotný přeskočit plot a běhat nahý před televizními kamerami.
     Každý z nás se někdy potýká s pocitem, že má malou hodnotu. David nám ukazuje řešení – důvěrný vztah s Bohem. Apoštol Pavel napsal: "Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.." (Římanům 5,8)
     Jsem veselý! Jsem šťastný a v mém nitru mám pokoj. Větší důkaz toho, jakou cenu mám v Božích očích, totiž už nemohu dostat.