Ještě se hýbu

Také občas podlehnete tlaku reklamy nebo svých přátel? Mně osobně se to stalo před rokem. Mladší kolega se chlubil novinkou na své ruce. Pokud si myslíte, že měl novou kérku, tak jste vedle.

Na ruce neměl nové tetování, kterému dali naši romští spoluobčané jméno kerka, ale černý plastový pásek, který svíral něco kovově lesklého – krokoměr. Nechal jsem si vysvětlit, co vše ta malinkatá věc umí ve spojení s mobilem a pět minut na to jsme seděli u počítače a vyplňovali objednávku.

Během pár dnů jsem měl na ruce krokoměr i já. Nastavil jsem si celkem vysokou denní normu – 13 000 kroků. Proč tolik? Dočetl jsem se, že když denně nachodím v průměru 10 000 kroků, výrazně to posílí mé zdraví. S blížící se šedesátkou si uvědomuji mnohem víc jak dřív, jakou výhodu má člověk, když je fit. A proč těch třináct tisíc kroků, když stačí deset? Vím, že mám dny, kdy jsem buď někde na školení, nebo v dopravním prostředku a večer už pak nemám síly dohánět to, co jsem během dne zameškal. Takže, když budu plnit svou normu, tak v průměru to dá ono doporučované minimum.

První dny jsem neustále sledoval mobil, abych věděl, kolik už jsem splnil ze své normy. Občas jsem sousedům musel připadat trochu divný, když jsem chodil před domem sem a tam, abych dosáhl naplnění svého předsevzetí.
Dnes už se na mobil tak často nedívám, protože mám daleko lepší odhad. Za ten rok mi krokoměr napočítal čtyři tisíce našlapaných kilometrů. Není to něco, čím bych se měl chlubit, ale já si říkám, že na to, že mi bude za pár měsíců šedesát, to zase není tak špatné.

Mám doma spoustu „krámů“, které jsem koupil, protože jsem díky reklamě nebo tlaku okolí podlehl pocitu, že bez nich nemohu žít. No, většinou jsem zjistil, že se s nimi žije stejně, jako bez nich.
Krokoměr je jednou ze světlých výjimek. Pomohl mi vytvořit zdravý návyk. Také jsem zjistil, že i když mám stejnou váhu jako dřív, zapnu najednou sako, které jsem dřív musel nosit rozepnuté.

Včera jsem se po roce díval do „historie krokoměru“. Sledoval jsem grafy a při tom jsem si s vděčností říkal: „Díky, Bože, ještě se hýbu! A možná i trochu více a lépe než vloni.“