Jen modlitba a půst

             Ježíš je známý nejen v Galilei, ale i v celém Judsku a okolních krajích. Pokud chce mít chvíli klid, musí odejít na pusté místo nebo využít noční tmu. Teď se s Petrem, Jakubem a Janem vrací z hory, na které se setkal s Mojžíšem a Eliášem. Ti na chvíli sestoupili z nebe, aby ho povzbudili před nejtěžší fází jeho pozemské mise.

            Po krátké "nebeské exkurzi" se zase vracejí do všední reality: Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě; hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří. Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!"
Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči.
Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
Všichni užasli nad velikou Boží mocí. (Lukáš 9,37-43)

            Když stejný příběh vypráví Matouš, přidává ještě něco navíc. Učedníci se Ježíše ptají, proč nebyli schopni tomuto chlapci pomoci sami. Na první misi přece také vymýtali démony z posedlých. Tak proč to nešlo teď?

            Ježíš jim, podle Matouše, odpoví: "Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: 'Přejdi odtud tam', a přejde; a nic vám nebude nemožné." (Matouš 17,20) Matouš pak, podle Českého ekumenického překladu, k této Ježíšově odpovědi přidá svůj komentář: "Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem." (Matouš 17,21) Starší překlady tato slova vkládají do úst Ježíši.

            Připusťme nyní, že tuto poslední větu vyslovil skutečně Mesiáš. Jaká síla se skrývá v obyčejné modlitbě a půstu, když dokáže přemoci démony? Proč jsou vypichovány právě tyto dvě duchovní disciplíny?

            Vyrůstal jsem v křesťanském prostředí, kde jsme čas od času prožívali společný půst. Jako dítě jsem to moc nechápal. Jen jsem měl dojem, že někteří z těch, kteří si odřekli jídlo, měli pocit, že jsou lepší než ti, kteří v té době normálně jedli. Jako by půst byla nějaká zásluha nebo mince, kterou můžeme zaplatit, aby se splnilo to, oč žádáme.

            Tento příběh mne naučil něco úplně jiného. Docvaklo mi to až když jsem si spojil neúspěch devíti apoštolů s tím, co říká Ježíš. Jak už jsem zmiňoval, tito Ježíšovi učedníci už měli osobní zkušenost s tím, že na jejich povel vycházeli z posedlých lidí démoni. Radují se z toho a Ježíš je napomene. Říká, ať se neradují z toho, co se jim na jejich první misijní cestě podařilo, ale raději z toho, že mají jistotu spasení.

            Teď je situace jiná. Učedníci démunům přikazují, aby dali chlapci pokoj, ale ti na jejich rozkazy kašlou. Pak přijde Ježíš a démoni to mají spočítané. Jak je to možné? Proč to nešlo těm devíti? Osobně si myslím, že se domnívali, že to, co už jednou zvládli, zvládnou i teď. Možná ani neprosili Boha, aby jim dal sílu. Věřili v tu svou. Pak se ukázalo, že člověk ve své síle démona nepřemůže. Na to je třeba Boží moc.

            Právě modlitba a půst jsou prostředky, jak můžeme na Boží osvobozující moc dosáhnout. V modlitbě můžeme vyznat nedostatek síly, který bude ještě větší, když se nenajíme a budeme hladovět. Půstem, který nás "oslabuje", dáváme Bohu najevo, že nemíníme spoléhat na sebe, ale jen na jeho nadpřirozený zásah. Nejsme to my, naše modlitba a ani náš půst, co vyhání démony. Padlé anděly přemáhá moc z nebe, nebeská síla, která má svůj původ v Bohu.

            Jsem rád, že Ježíš vyslovil tuto větu. Díky ní vím, že v boji proti zlu a démonským silám nezáleží na tom, jak jsem silný já, ale vše spočívá v tom, že silný je můj Bůh. Nebojuji totiž já, ale nechávám bojovat Hospodina. Připomíná mi to jméno Izrael. Jako první ho dostává Jákob, když si uvědomil, že v boji, který ho čeká, ho může zachránit jen Bůh. Hospodin mu v té chvíli dává nové jméno. Jméno, které se vykládá "bojuje Bůh".

            Je dobré vědět, jak mocného mám spojence.