Jeden den jako tisíc let

        Ludwig van Beethoven řekl: "Člověk nemá nic vzácnějšího a cennějšího, než čas!" Otázkou je, jestli náš čas využijeme k něčemu co má smysl, nebo ho jen tak promrháme.

        Mladý člověk čas moc nevnímá a většinou nemá ani potřebu ho "počítat". Jak ale přibývají roky, najednou si začínáme uvědomovat, že tu nebudeme věčně. Najednou si začínáme připouštět, že náš čas jednou skončí.

        Apoštol Petr ve svém dopise hovoří o čase a jeho relativitě v souvislosti s lidmi, které nazývá posměvači. Tito lidé zpochybňují myšlenku návratu Ježíše Krista. Vysmívají se těm, kteří brzký příchod Božího království považují za něco, s čím je třeba počítat.

        Připomeňme si slova posměvačů, kteří se ironicky ptají: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." (2. Petrův 3,4)

        Co na to Petr? Jak nás povzbudí, abychom pokračovali v očekávání Ježíšova návratu? Podívejme se do jeho dopisu: "Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že ´jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.
Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání."  (2. Petrův 3,8-9)

        Apoštol Petr cituje část 90. žalmu, který napsal Mojžíš, když hodnotil, jak se v jeho životě projevoval Hospodin. Muž, který vyvedl Izrael z egyptského zajetí, se ve své modlitbě obrací na Boha:
"Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek,
   jenž minul,
   jako jedna noční hlídka." (Žalm 90,4)

        Mnohokrát jsem uvažoval o tom, proč každý z nás vnímáme čas jinak. Proč se nám někdy vleče a jindy utíká jako splašený kůň.
        Při čekání na diagnózu nebo v zubařském křesle nám jako tisíc let může připadat jedna vteřina. Naopak, když jsme na krásné dovolené, tak si zase můžeme připadat jako ve zrychleném filmu.

        V Mojžíšově modlitbě, která je zachycena v 90. žalmu, mne zaujala zvláštní prosba tohoto slavného židovského vůdce:
"Nauč nás počítat naše dny,
   ať získáme moudrost srdce." (Žalm 90,12)

        Čas je opravdu vzácné zboží. Náš problém nespočívá v tom, že nikdy nevíme, kolik ho ještě máme k dispozici. Pravdu má spíš Seneca, který prohlásil: "Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme."

        Moudrý člověk se učí počítat své dny. Moudrý člověk ví, že nejlepším učitelem v otázce využívání času, je Bůh. Petr mi také připomíná, že Bůh se svým návratem čeká i kvůli mně, "protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání."