Jeden Bůh stačí

V diskuzích pod články  se občas objeví názor,  že bych neměl psát Bůh s velkým “B“ na začátku. Nebo také otázka, v jakého boha vlastně věřím. Proč křesťané svého boha nazývají jednoduše Bohem?

Než se ale budu zabývat prvním paragrafem Desatera, připomenu nejdřív jeden příběh z historie Židů před vydáním Desatera.
Izraelité byli Bohem zázračně vyvedeni z egyptského otroctví. Když se už začali radovat, že je Egypt za nimi, došlo k šokujícímu obratu ve vývoji situace. Najednou se za nimi objevilo faraónovo vojsko. Dostali se do tíživé situace. Před nimi Rudé moře, za nimi vojsko. Neměli kam utéct a bojovat se zatím nenaučili.
Umíte si představit podobnou situaci? Už jste někdy byli v koncích se silami? Už jste se někdy vzdávali naděje, že se váš život zlepší?

Táta mi vyprávěl příhodu z mého dětství. Bydleli jsme na novém sídlišti ve Vyškově. Náš dům byl postaven jako jeden z prvních a kolem se ještě stavělo. Toulali jsme se po stavbách a nacházeli různé zapomenuté věci.
Tehdy se táta vracel domů výjimečně za světla. Už zdálky mne viděl, jak se krčím u zdi a proti mně starší kluk s tesařskou skobou (kramlí) v ruce.
Jeho postoj vypovídal, že mne chce uhodit. A já se krčil u zdi a čekal, kdy přijde rána.
Když jsem uviděl tátu, tak jsem se prý narovnal, stoupl na špičky a pak na něho křikl: „No tak pojď, frajere, ale nejdřív se podívej, kdo stojí za tebou!“

Židé byli v zoufalé situaci. Z jedné strany moře, z druhé egyptské vojsko v čele s faraónem. Neměli šanci.
Jak to dopadlo? Mojžíš to popsal následujícími slovy.
"Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili.
Mojžíš vztáhl ruku  nad moře  a  Hospodin  hnal moře  silným východním větrem,  který vál po celou noc,  až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda.
Za  jitřního  bdění  vyhlédl  Hospodin  ze  sloupu  ohnivého  a  oblakového  na  egyptský  tábor  a  vyvolal  v egyptském táboře zmatek. Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat.
Tu si Egypťané řekli: "Utecme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin."
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu."
Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.
Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva.
Onoho  dne  zachránil  Hospodin  Izraele  z moci  Egypta.  Izrael  viděl  na  břehu  moře  mrtvé  Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi." (Bible, Exodus 14)

Co myslíte, jak se Židé cítili,  když viděli  egyptské vojsko  pod zavírající  se hladinou  Rudého moře? Komu v té chvíli víc věřili? Jahvemu nebo faraónovi? Byli v té chvíli rádi, že je vede Hospodin? Byli v té chvíli spokojeni se svým Bohem? Nebo uvažovali, že k Jahvemu přiberou ještě nějaká palestinská či egyptská božstva? Stačil jim v té chvíli Hospodin?

Myslím, že nyní si můžeme připomenout znění prvního paragrafu Božího zákona. Co napsal Bůh svým prstem do kamenných desek na prvním místě?
"Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne." (Bible, Exodus 20,2+3)

Třetí měsíc putují pouští. Třetí měsíc pociťují ochranu, kterou jim zabezpečuje Hospodin. Ve dne je před agresivním sluncem chrání oblak, v noci jim svítí ohnivý sloup.
Převedl je přes Rudé moře a nyní je vybízí, aby si vybrali svého Boha. Na rozdíl od okolních národů je ale vede k tomu, že pokud chtějí jeho, pak má jedinou podmínku. Bude jejich jediným Bohem.
Co za to nabízí? Co slibuje? O tom hovoří další paragrafy. Ale i tento první obsahuje zaslíbení: „Pokud si zvolíš mne, nebudeš už žádné jiné bůžky potřebovat.“
Staral se Hospodin o svůj lid ty tři měsíce putování pouští dobře? Chybělo jim něco? Byli v bezpečí? Byla to pro ně těžká volba? Kdybyste vy prožili podobné vysvobození z otroctví, váhali byste, kdybyste dostali podobnou nabídku?

Dlouho jsem první přikázání vnímal jako zákaz mít vedle Hospodina ještě jiné bohy. Ale později jsem pochopil, že každý z desíti paragrafů Desatera je vlastně Božím závazkem. Božím slibem.
Co tedy slibuje Hospodin v prvním přikázání? Boží závazek z úvodu Dekalogu zní: KDYŽ ZVOLÍŠ MNE, NIKOHO JINÉHO UŽ NEBUDEŠ POTŘEBOVAT!

V čem je monoteizmus, víra v jednoho Boha, tak výhodný? Stačí se podívat třeba do řecké mytologie. Na Olympu sídlili bohové, kteří mezi sebou zápasili o moc. Každý z nich měl na starosti jinou oblast života. Afrodita byla patronkou lásky, Ares byl bohem války, Hades měl na starosti podsvětí... Když chtěl prostý Řek řešit konkrétní příklad, potřeboval nejdříve zjistit, který z velkého zástupu bohů má jeho problém na starosti. A tak se například setkáváme s tím, že v době apoštola Pavla měli v Aténách pomník “neznámému bohu“ pro případ, že by na některého boha zapomněli... Jako křesťan takový problém nemám. Bůh, ve kterého věřím, obsáhne svou moudrostí, mocí i láskou všechny oblasti mého života.

Připomenu ještě jednou závazek, který popisuje hned úvod Desatera. Bůh v něm slibuje: KDYŽ ZVOLÍŠ MNE, NIKOHO JINÉHO UŽ NEBUDEŠ POTŘEBOVAT!
Židé vzali Boha za slovo. Proto až dodnes na jejich bohoslužbách zaznívá tzv. Šema, které zní: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“. Židům stačí jeden Bůh už několik tisíciletí.
I křesťané věří v jednoho Boha, který tvoří trojici – Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý.
Židé i křesťané věří, že je jen jeden skutečný bůh, jeden pán celého vesmíru. Židé mu dávají jméno JHVH, křesťané ho nazývají prostě Bohem s velkým "B".

Hledáme-li Boha, vyberme si toho, který je schopen zvládnout jakýkoliv náš problém.
Nedávno jsem četl zajímavý citát: “Hledání Boha nám zabere celý život. Ale také dá celému našemu životu smysl.“ Pokud se rozhodnete hledat Boha, přeji vám, abyste v tom hledání byli úspěšní.

Příště se podíváme na to, proč židé a křesťané nepotřebují “svaté obrázky“.

Předchozí díly seriálu "Pořádek nebo anarchie":
1. Chceme raději pořádek nebo anarchii?2. Efektivní stát s desetiprocentní daní3. Co jsem se naučil na Mírově?
4. Proč se těm Židům pořád tak daří?