Je to Boží vůle

        O Ježíšově dětství nám toho evangelisté mnoho neříkají. Narodil se v Betlémě, pak s rodiči prožil několik let v Egyptě a když zemřel Herodes, tak se Josef s Marií a Ježíšem vrátili do Nazareta, kde měl Ježíšův nevlastní táta tesařskou dílnu. Ve dvanácti letech navštívil Ježíš poprvé Jeruzalémský chrám, ve kterém pak vedl dlouhou diskuzi s izraelskými teology.

        Pak nastává období zhruba osmnácti let, o kterém evangelia mlčí. Další důležitý mezník v jeho životě popisuje Matouš takto: Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?"
Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Matouš 3,13-17)

        Ježíš se nechává pokřtít od Jana Křtitele. Tento izraelský reformátor vybízí Židy ke změně života. Káže: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Matouš 3,2) Když k němu přichází Ježíš, je překvapen. Poznává v něm Mesiáše – Syna Božího. Ví, že tento pro ostatní zatím neznámý muž nepotřebuje prožít pokání. Nemusí napravovat svůj vztah s Bohem. Proto se Jan brání a nechce Ježíše pokřtít.

        Jenže Ježíš řekne něco, co změní Janův pohled: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Po těchto slovech Jan splní Ježíšovo přání a pokřtí ho. Nebesa pak Janovi podají důkaz, že udělal správně. Bůh potvrdí, že Ježíš je jeho Syn, Mesiáš, kterého lidé čekali od chvíle, kdy Bůh v ráji řešil první hřích našich prarodičů.

        Pokud chceme porozumět tomu, co učí Ježíš, jeho teologii, pak bychom tento moment neměli přehlédnout. Ježíš, Bůh, se nechává pokřtít, protože to podle něj odpovídá Boží vůli. Nevysvětluje, jak to myslí, takže my se můžeme jen domnívat, proč byl jeho křest potřeba. Bylo to proto, aby nám dal příklad? Aby nám pomohl pochopit, že křest je symbolem nového narození do Božího království? Chce, abychom si i my uvědomili, že potřebujeme prožívat pokání, aby se jeho království týkalo i nás? Ježíš na tyto otázky neodpovídá. Přesto si myslím, že si přeje, abychom si je kladli a hledali na ně odpověď.

        Pro mne je v tomto příběhu nejdůležitější to, co Ježíš říká Janovi. Žádá ho, aby nebránil tomu, "co Bůh žádá". Vede i Jana, aby pochopil, že tím, na co bychom měli nejvíc dbát, je soulad našeho jednání s tím, "co Bůh žádá". Říkáme tomu život podle Boží vůle.

        Pokud chci rozumět Ježíšově teologii, pak při čtení jeho slov nesmím zapomenout na to, že se Ježíš, Bůh, stal člověkem, aby nám ukázal, že je možné žít v harmonii s Bohem. Právě soulad s tím, co pro nás chystá Bůh, zaručuje mému životu smysl. Pokud se naučím naslouchat Bohu a jeho radám pro můj život, najdu to, po čem podvědomě toužím. Zbavím se vnitřní prázdnoty, přestanu se bát zítřka a začnu prožívat radost z toho, že mohu mému Bohu pomáhat v jeho úsilí o záchranu co nejvíce lidí pro věčný život.

        Ježíš, Bůh který se stal člověkem, dělá to, "co Bůh žádá". Pokud se chci stát jeho žákem, pokud chci pochopit jeho učení, pak mi nezbývá nic jiného, než se vydat v jeho stopách.