Izrael neprokleješ

        Cesta z Mezopotámie do Kenaanu na hřbetě oslice není žádný příjemný výlet. Bileám se od svých průvodců dovídá, že už jsou na hranicích Moábského království. Do večera budou v Kirjat-chusótu, což je cíl jejich cesty. Bileám má radost. Je po té dlouhé cestě unaven, a tak si představuje příjemnou koupel a dobrou postel.

Konec dlouhé cesty
        Balák dostává zprávu, že prorok konečně přijíždí. Okamžitě mu vychází vstříc. Setkávají se na hranici Moábského království. Král vítá Bileáma jako vzácného hosta. Těší se, že Izrael bude konečně proklet a ztratí svou magickou sílu. Přesto si v proslovu na uvítanou neodpustí výčitku: "Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?"⁽¹⁾
        Bileám ale královo nadšení tlumí. Ví, že mu do jeho práce na prokletí Židů bude mluvit Hospodin. Proto říká: "Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co  mi vloží do úst Bůh."⁽²⁾
Společně pak odchází do hlavního města. Bileám si nejprve užije příjemnou lázeň a pak je pozván na večerní hostinu.

První pokus
        Zatímco Bileám spokojeně vyspává v pohodlné posteli, král nemůže usnout. Jeho strach z Židů mu nedá spát. Jako král touží po tom, aby byl problém s Hebreji co nejdříve vyřešen. Nemůže se dočkat svítání. A tak sotva se na východě objeví světlejší místo, budí Bileáma, kterému se to vůbec nelíbí. "Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší. Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu."⁽³⁾
        Zve ho na posvátné návrší, kde Moábci přinášejí oběti svému božstvu. Tentokrát je ale vše jinak. Hlavní slovo nemají baalovi kněží, ale Bileám. Přikazuje králi: "Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů." Balák učinil, oč ho Bileám požádal.
Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býka a berana. Bileám řekl Balákovi: "Postav se u své zápalné oběti a já půjdu, snad se Hospodin se mnou setká. Co mi ukáže, to ti oznámím."
Potom odešel na holé návrší.⁽⁴⁾
        Balák poslechl, ale postavení sedmi oltářů a obětování všech čtrnácti zvířat mu připadá jako celá věčnost. Pak konečně Bileám usoudí, že je vhodný čas na setkání s Hospodinem a odchází na místo, kde ho nikdo nebude rušit.
        Balák se svými rádci a služebníky čeká na prorokův návrat. Těší se, že konečně vyřeší problém jménem Izrael. Už se nemůže dočkat, až se Bileám vrátí a pronese kletbu nad tím lidem, který se chce usídlit za Jordánem.
        Mezi tím Bileám stojí trochu stranou a čeká, zda se mu ozve Hospodin. Má teď čas, aby se shora díval na tábor národa, který má proklet. "Když se díval na izraelský tábor, viděl s úžasem důkaz jejich prosperity. Byli mu představeni jako divoký, neorganizovaný dav, jehož potulné bandy zaplavují zemi a jsou škůdci a postrachem okolních národů. Ale to, co spatřil, bylo pravým opakem toho všeho. Uviděl rozlehlý a bezvadně organizovaný tábor, v němž vládla dokonalá disciplína a řád."⁽⁵⁾

První zklamání
        V  té chvíli se Bileámovi zjevuje Hospodin. Vysvětluje mu, že Hebrejové mají zákaz napadnout Moábce. Nemají vůči tomuto národu žádné nepřátelské úmysly. Naopak. Je to Balák, kdo chce zničit své příbuzné.
        Hospodin zakazuje Bileámovi, aby proti Hebrejům pronesl jakýkoliv náznak zlořečenství. Prorok se vrací ke králi a pak pronáší slavnostní řeč: "Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele! Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!"⁽⁶⁾
        Šokovaný moábský král volá: "Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jen žehnáš!"⁽⁷⁾
______________
⁽¹⁾Num.22,37; ⁽²⁾Num.22,38; ⁽³⁾Num.22,41; ⁽⁴⁾Num.23,1-3; ⁽⁵⁾Na úsvitu dějin 210; ⁽⁶⁾Num.23,7-10; ⁽⁷⁾Num.23,11;