Sobota je den, který Bůh podle knihy Genesis požehnal a posvětil. Proto je to ten nejlepší čas k přemýšlení nad tím, jak se Boží požehnání projevuje a co můžeme sami udělat pro to, aby nám ho náš Bůh také mohl pravidelně dávat.
O jednom z projevů požehnání zpívá David ve své písni, kterou máme ve svých Biblích zaznamenanou jako 29.žalm. Izraelský král děkuje Bohu za to, že jeho národ může po létech bojů a válek konečně žít v míru a pokoji. Zpívá:
"Přiznejte Hospodinu, synové Boží,
přiznejte Hospodinu slávu a sílu...
Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin žehná svůj lid pokojem." (Žalm 29,1+11 ČEP)
I my v naší vlasti už dlouhou dobu žijeme v míru a pokoji. Určitě to není samozřejmost. Jsou země, kde se válčí a umírají nevinní lidé. My tu stávkujeme, když nám vláda zvedne věk odchodu do důchodu. Na jiných místech naší planety důchod nikoho nezajímá, protože tam lidé musí bojovat o holý život. Když se zdraží pivo, češi hrozí povstáním. Jsou země, kde jsou lidé rádi, když nezemřou žízní.
Podle této písně je pokoj projevem Božího požehnání. Jaký pokoj má autor žalmu na mysli? V našem českém jazyce má slovo pokoj zvláštní kouzlo. Podle některých jazykovědců je pokoj stav, jaký prožívá dítě, když ho nakojí jeho máma a ono pak usíná v jejím náručí. Myslím, že je to velice výstižné přirovnání.
Podívejme se na stejný text ještě jednou v jiném překladu:
"Vzdejte čest Bohu, Hospodinu,
jen jemu patří veškerá moc...
V něm je pro nás bezpečný zdroj síly
a nevyčerpatelné zřídlo pokoje." (Žalm 29,1+11; Průvodce životem)
Náš Bůh je podle této písně "nevyčerpatelný zdroj pokoje. Pokud se ho budeme držet, můžeme mít pokoj v našem nitru po celý život.
Představte si, že máte na zahradě studnu, co nikdy nevyschla. Byla v ní voda, i když už všechny studny v okolí vyschly. A i když se vaši předkové o vodu z této studny dělili i v dobách sucha, vždy se znovu naplnila vodou.
Teď je léto a okolní studny opět vysychají. Budete se bát, že umřete žízní? Budete vodou ze své studny šetřit, aby náhodou nevyschla, nebo se o ni podělíte s ostatními, jejichž studny už jsou suché?
Podle Davida je náš Bůh "nevyčerpatelné zřídlo pokoje". Nabízí nám svůj pokoj a přeje si, abychom se o něho dělili i s těmi, kteří jsou plní obav a strachů z toho, co přinese budoucnost. Žijeme v době, kdy strach z budoucnosti sílí. Každý, kdo trochu přemýšlí, vidí, že naše planeta takové tempo, jaké jsme nasadili ve využívání přírodních zdrojů, nemůže dlouho vydržet. Kladou si otázku: "Co se stane, až zdroje dojdou?" Většina lidí ale podobné otázky raději utápí v zábavách, alkoholu a drogách...
Pán Ježíš má i pro naši dobu své poselství: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!" (Jan 14,27) To není předvolební slib politika. Je to zaslíbení Boha, o kterém David zpívá, že "mu patří veškerá moc". Přeje nám pokoj i v nepokojné době. Proč? Protože je milujícím Bohem, kterému přináší radost, když "žehná svůj lid pokojem". Dovolme mu dnes, aby nám požehnal a naplnil naše nitro svým pokojem.
