Hledej odpověď v Bibli (93)

Hádanka z minulého týdne zní:Může člověk získat "spravedlnost"?................................................................

Když se v Novém zákoně hovoří o spravedlnosti, kterou potřebujeme k získání spasení, používají pisatelé termín "ospravedlnění". Podívejme se na několik biblických textů, které nám mohou pomoci pochopit, jak to vlastně je s naší vlastní spravedlností a možností naší záchrany, kterou Bible nazývá spasením.

Spasení je Boží dar
Apoštol Pavel o našem spasení napsal: "Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. ¹⁰Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2,9+10)

Ospravedlnění ruší naše odsouzení
Už minule jsme četli, že žádný člověk není bez hříchu. Nikdo nejsme schopni ve své síle obstát před Božím soudem. Pokud přijmeme spasení jako Boží dar, pak můžeme žít s vědomím, že se na nás odsouzení hříšníků už nevztahuje: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, ²neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. ³Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, ⁴a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha." (Římanům 8,1-4)

Bůh mne prohlásí za spravedlivého
Už ve Starém zákoně můžeme najít příklady lidí, kteří uvěřili Bohu a díky víře v jeho milost jsou označeni za spravedlivé. David o sobě dokonce prohlásil: "Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina." (Žalm 26,1)
Pavel díky tomu může napsat křesťanům v Římě: "Co říká Písmo? `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.´ ⁴Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. ⁵Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. ⁶Vždyť i David se prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků... (Římanům 4,3-6)

Ospravedlnění se odehrává okamžitě
Zajímavě do diskuze o našem ospravedlnění přispívá samotný Ježíš, když vypráví následující příběh: O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: ¹⁰"Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
¹¹Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. <sup>12</sup>Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´
<sup>13</sup>Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´
¹⁴Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18,9-14)

K ospravedlnění nás může dovést jen vědomí vlastní hříšnosti. Pokud si uvědomuji, že nejsem schopen žít svatě a dokonale, pak také pocítím potřebu získat ospravedlnění, bez kterého se mi nikdy neotevře brána Božího království.
Toto ospravedlnění se děje v jediném okamžiku. Když celník vyznává svou hříšnost a nedostatečnost pro Boží království a prosí Boha o milost, odchází z chrámu ospravedlněný.
Bůh nám ospravedlnění nabízí jako svůj dar. Kde a jak můžeme tento dar přijmout a získat? O tom zase příště.

Dnešní hádanka na příští týden:
Jak a kde mohu získat Boží dar "ospravedlnění"?