Hledej odpověď v Bibli (142)

Otázka z minulého týdne:Co je člověk?............................................

         Tato otázka je v Bibli položena několikrát. Ve svém žalmu s ní přichází i král David, který se jednoho dne ptá Hospodina:
"Co je člověk, že na něho pamatuješ,
syn člověka, že se ho ujímáš?
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu,
korunuješ ho slávou a důstojností." (Žalm 8,5-6)

         Pokud chceme hledat odpověď, máme dvě možnosti. Jednou z nich je současná věda, která také hledá odpověď na otázku, kde se tu člověk vzal. V současné době se většina lidí domnívá, že jsme produktem dlouhého vývoje a zázračné náhody.

         Je tu ale ještě jedna možnost. Podívat se do Bible, která také nabízí svou verzi vzniku člověka. Začíná stvořením Země, dokonalého životního prostředí v rajské zahradě Eden a vše končí "korunou stvoření", člověkem:
"I vytvořil Hospodin Bůh člověka,
prach ze země,
a vdechl mu v chřípí dech života.
Tak se stal člověk živým tvorem." (Genesis 2,7)

         Co je člověk? Podle Starého zákona jsme trochou "hlíny", hmotou, které dal Bůh schopnost žít. V češtině se používají pro tuto schopnost termíny "dech života", "dchnutí života", ale také třeba i slovo "duch".

         Rád říkám že člověk podle Starého zákona vzniká spojením pozemského materiálu s Božím know-how. Jen Bůh totiž ví, jak dát mrtvé hmotě schopnost proměnit se v žijící organismus. Jsme na tom stejně jako rostliny a další živočichové, kterým Bůh do jejich buněk vložil úžasný kód, který určuje, jak budeme vypadat, kolik inteligence pobereme, a také maximální délku našeho života.

         Podívejme se ještě na Novozákonní pohled, který je ovlivněn řeckým myšlením. Apoštol Pavel vyslovil zvláštní přání - požehnání:
"Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí
a zachová vašeho ducha, duši i tělo
bez úrazu a poskvrny
do příchodu našeho Pána Ježíše Krista." (1. Tesalonickým 5,23)

         Zatímco ve Starém zákoně je člověk spojení pozemského materiálu s Božím know-how, Nový zákon toto pojetí rozvíjí trochu šířeji. Všímá si toho, že člověk není jen tělo, ale je současně i duše a duch. Vedle tělesného života prožíváme i své emoce a také spiritualitu. Proto nám Pavel přeje, aby Bůh požehnal celou naši bytost.

         Když to shrneme, Bůh vzal hmotu, dal jí schopnost žít a díky tomu neprožíváme jen svůj tělesný život. Můžeme vnímat i lásku a další emoce jako druhý rozměr našeho bytí. Navíc jsme uschopněni k tomu, abychom dokázali uctívat svého Stvořitele – prožívat spirituální složku našeho života a tak dojít k naplnění, o kterém hovoří Augustin: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Bože."

Otázka na příští týden:
Co je to smrt?