Draze zaplacené vítězství

        Vítězné Pelištejské vojsko se vrací s velkou slávou do Ašdódu. V tomto městě stojí chrám boha Dágona, kterého uctívají všichni místní. Nyní mu jako pozornost přinášejí ukořistěnou izraelskou truhlu smlouvy. Za velkého halasu a křepčení ji pokládají před sochu svého boha.

Není chrám jako chrám
        Pelištejci se chystají své vítězství řádně oslavit. Mají přitom v úmyslu přinést svému bohu tučnou oběť. Za to vítězství si ji určitě zaslouží. Aštóďští kněží proto druhý den vstávají hodně brzy, aby se mohli pustit do příprav: "Když Ašdóďané nazítří časně vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou. I vzali Dágona a dali ho zpět na jeho místo."⁽¹⁾
        Nikomu nic neříkají. Považují to za náhodu. Říkají si: "Možná v noci přišel nějaký silný poryv větru." Celý den usilovně chystají vše potřebné na očekávanou slavnost. "Nazítří za časného jitra vstali, a hle, Dágon zase ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou; Dágonova hlava a obě jeho ruce ležely uraženy na prahu. Z Dágona zůstal jen trup."⁽²⁾
        To už nejde zatajit. Navíc, mezil lidmi ve městě se začíná šířit nějaká neznámá nemoc. Po těle jim rostou divné bulky. Nikdo z místních léčitelů si s nimi neví rady. Všichni ale mají jasno: "Schrána Boha Izraele nemůže u nás zůstat. Jeho ruka tvrdě dopadla na nás i na našeho boha Dágona."⁽³⁾

Nechtěná
        Druhý den svolávají všechna pelištejská knížata. Řeší jednu zásadní otázku: "Co uděláme se schránou Boha Izraele?"⁽⁴⁾ Nakonec truhla smlouvy putuje do Gatu. Jenže tím jen zvýšili počet nemocných: "Avšak sotva ji tam dopravili, způsobila Hospodinova ruka ve městě nesmírnou hrůzu a ranila muže města, malé i velké; vyrazily se jim nádory."⁽⁵⁾ Celé město se bouří. Odmítají další setrvání schrány úmluvy na území města.
        A tak je schrána vypravena na další cestu, tentokrát do Ekrónu: "Dopravili k nám schránu Boha Izraele, aby umořili nás i náš lid!"⁽⁶⁾ Obyvatelé města odvážejí schránu na pole, ležící mezi několika městy. Doufají, že budou mít konečně klid. Jenže místo toho přichází další pohroma. Zemi začnou pustošit přemnožené myši.
        Situace je vážná. Hrozí vzpoura a tak se znovu scházejí pelištejská knížata. Zvou mezi sebe kněze a věštce. Ptají se jich: "Co máme s Hospodinovou schránou udělat? Sdělte nám, jakým způsobem ji odeslat na její místo."⁽⁷⁾ Čekají, co jim jejich kněží odpoví. Ti se chvíli radí a nakonec rozhodnou: "Jestliže budete posílat schránu Boha Izraele, nesmíte ji poslat s prázdnou. Musíte jí přinést oběť za provinění. Teprve pak budete uzdraveni a bude vám zřejmé, proč se jeho ruka od vás neodvracela."⁽⁸⁾ Dágonovi služebníci jsou vystrašeni stejně, jako všichni Pelištejci. Také si přejí, aby ta zatracená truhla byla co nejdříve pryč. Už tak ztratil Dágon svou popularitu a oni to pociťují na klesajících sbírkách ve svých chrámech.

Krávy jako důkaz
        Pelištejci, které zatím nepostihla záhadná nemoc, namítají, že to vše je jen náhoda. Věštci pronesou následující návrh: "Nyní tedy udělejte nový vůz a přiveďte dvě krávy po otelení, na které ještě nebylo vloženo jho, zapřáhněte krávy do vozu, ale jejich telata odveďte od nich zpět domů. Pak vezmete Hospodinovu schránu a dáte ji na vůz; zlaté předměty, které jí přinesete jako oběť za provinění, vložíte do vaku po jejím boku a pustíte ji, ať jede, a uvidíte: Jestliže bude směřovat ke svému území do Bét-šemeše, pak nám způsobil toto veliké zlo on; jestliže nikoli, tedy poznáme, že nás neranila jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou."⁽⁹⁾
        Podle zákonů přírody by měly obě krávy zamířit za svými telátky. Jenže nic takového se neděje. I s novým povozem a truhlou Hospodinovy smlouvy si to zamíří přímo do Bét-šemeše. Pelištejci mají důkaz – žádná náhoda. Byl to Hospodin, kdo jim dal všemi pohromami jasně najevo, kdo je pánem tohoto světa. Žádný Dágon, ale Hospodin.
______________
⁽¹⁾1.Sam.5,3; ⁽²⁾1.Sam.5,4; ⁽³⁾1.Sam.5,7; ⁽⁴⁾1.Sam.5,8;  ⁽⁵⁾1.Sam.5,9; ⁽⁶⁾1.Sam.5,10; ⁽⁷⁾1.Sam.6,2; ⁽⁸⁾1.Sam.6,3; ⁽⁹⁾1.Sam.6,7-9; ⁽¹⁰⁾1.Sam.6,13-15;