Deset užitečných rad

V dopise od mého kamaráda byla zvláštní vzpomínka na jeho tátu: "Vzpomínám si na tatínka, který nám po sametové revoluci říkal, že té pravé demokracie se naše generace ještě nedožije, ale až tak třetí nebo čtvrtá po nás. A to se nesmí stát, aby byla válka nebo převrat naruby. Asi měl pravdu."

Kamarádův táta musel být moudrý člověk. V listopadu 1989 jsme si mysleli, že to zvládneme za pár let. Uteklo čtvrt století a na většinu národa padly chmury. Češi jsou zklamaní demokracií a přibývá těch, kteří by zase rádi vrátili diktaturu proletariátu...

Proč o tom v píšu v seriálu, který má název "Co když Bible nelže?"? Možná díky tomu, co prožíváme, snadněji pochopíme, co prožívali Židé poté, co opustili Egypt, kde byly obyčejnými otroky. Opustili režim, kde jejich život neměl žádnou cenu. Konečně se stali svobodnými. Splnil se jim sen, který snily celé generace.

Byli svobodní, ale najednou nevěděli, co s tou svobodou dělat. Hospodin, jejich Bůh, přišel s tím, že jejich život musí dostat nějaký řád. Musí mít pevná pravidla, aby se mohli stát národem, který přežije, ať se stane cokoliv.

I Židé prožívali podobné zklamání, jaké dnes vidím v naší zemi. Po krátké době začali naříkat: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem." (Exodus 16,3)

Když slyším dnešní nářky lidí, kteří vzpomínají, jak byl dřív levný bůček a pivo, připomíná mi to Židy, kteří jsou ochotní vyměnit svou svobodu za hrnec masa...
Bůh to ale nevzdal a začal z těchto bývalých otroků budovat národ, který skutečně přežil to, co žádný jiný.

To první, co Bůh udělal, bylo uzavření zvláštní smlouvy, která obsahovala deset bodů. My tuto smlouvu známe pod názvem Desatero.  Většina lidí považuje Desatero za soubor zákazů, kterými Bůh omezuje naši svobodu. Jenže, ono je to naopak. Desatero je soubor dobrých rad, jejichž respektováním si svobodu naopak uchováme.

Podívejme se dnes na biblické desatero z tohoto úhlu pohledu – jako na smlouvu, která nám má zajistit uchování naší osobní svobody.

1.      Jeden Bůh
Na začátku smlouvy se Bůh představí a dá první radu:
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne." (Exodus 20,1-3)

Spousta lidí vidí v této první radě Boží sobectví. Ale ono to může být i jinak. Představte si, že se přestěhujete do cizího města a zjistíte, že máte souseda, který dokáže spravit vše, co se pokazí – auto, televizi, pračku a třeba i ucpaný odpad. Budete na internetu hledat autoservis, kam byste v případě poruchy zavezli své auto?

V tomto prvním přikázání Bůh říká: "Pokud si za svého Boha zvolíš mne, nemusíš už hledat nikoho jiného. Já ti budu stačit. Tvé nitro už nikdy nezažije pocit prázdnoty."

Občas, když se setkám s křesťany, kteří se modlí k andělům nebo k lidem, které považují za svaté, tak si kladu otázku, zda skutečně poznali Hospodina – Boha Bible, který se nám představuje v Desateru jako jediný a skutečný Bůh.

Dovolím si připomenout slova žalmu, který tohoto Boha staví do kontrastu s modlami, které si vyrobili lidé:
"Jejich modly jsou stříbro a zlato,
dílo lidských rukou.
Mají ústa a nemluví,
mají oči a nevidí,
mají uši a neslyší,
mají nosy a necítí,
rukama nemohou hmatat,
nohama nemohou chodit,
z hrdla nevydají hlásku.
Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují,
každý, kdo v ně doufá." (Žalm 115,4-8)

Bůh, který se nám představuje v 1. paragrafu Desatera, říká: "Neboj se se mnou uzavřít smlouvu. Bude pro tebe tak výhodná, že už žádnou další smlouvu nebudeš potřebovat. Na mne se můžeš spolehnout."
Smlouva mezi dvěma partnery předpokládá oboustrannou důvěru. Já tu svou mohu dokázat tím, že "vsadím vše na jednu kartu". Rozhodnu se pro Boha, který se mi na začátku Desatera představuje jako Hospodin.

2.      Jsem s tebou
Bůh desatera pokračuje dále a přidává druhou radu: "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají." (Exodus 20,7-6)

Pokud znáte Desatero jen z katolických katechizmů, pak je pro vás tato rada možná nová, protože toto přikázání katolická církev raději zrušila. Pokud chcete vědět proč, zkuste zajít do nějakého chrámu této církve a dobře se rozhlédněte. Myslím, že pochopíte.

Proč Bůh nechce, abychom si ho znázorňovali? Je to podobné, jako když někdo napodobuje známé umělecké dílo nebo falšuje peníze. Originál je jenom jeden.

A pak je tu ještě jeden důvod. Bůh si přeje, abychom s ním měli vztah, který budeme rozvíjet každodenním osobním kontaktem. Pokud je Bůh stále s námi, na co potřebujeme jeho obrázek, který navíc není jeho věrným zobrazením?

Představte si manžela, který je doma, vedle něj sedí jeho manželka, ale on si raději vypráví s její fotkou, kterou má v peněžence? Co byste si o takovém muži mysleli?

Bůh varuje před naší snahou si ho nějak zobrazit nebo ztvárnit. Ví, že nás to může dovést k tomu, že budu nakonec stejný, jako pohané, kteří se klaní sochám a obrazům, které sami vytvořili "ke svému obrazu".

3.      Slyším tě
Bůh v této myšlence pokračuje dál. Pohanské sochy a různá znázornění božstev mají jednu velkou výhodu. Jak už jsme četli ve 113. žalmu, tito bohové nechodí, nemluví a ani neslyší. Takže nám nemohou mluvit do našeho života.

Bůh Desatera je jiný. Má velice dobrý sluch. Proto radí: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval." (Exodus 20,7)

Dřív jsem u této rady vnímal jen jeden rozměr - doslovné "braní Božího jména nadarmo". Vyslovování Božího jména ve chvílích, kdy to nemá žádný význam. Nejčastěji jako citoslovce.

Je tu ale ještě jeden rozměr. Bůh mi chce říci, že mne dobře slyší. Vždy, když přemýšlím o tomto přikázání, tak se mi vybaví scéna z hory Karmel. Sešel se na ní celý Izrael, aby sledoval zvláštní "duel" mezi Hospodinovým prorokem Eliášem a Baalovými a Ašéřinými proroky. V tomto souboji šlo o to, který Bůh zapálí oltář s připravenou obětí. Eliáš dal přednost svým protivníkům. Když hodně dlouho pokřikují na svá božstva, Eliáš jim radí: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh!
Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" (1. Královská 18,27)

Baalovi a Ašéřini proroci se snažili, ale marně. Biblické zpráva pokračuje: Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě."
I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil.
Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" (1. Královská 18,36-39)

Ve 3. paragrafu Desatera se nám představuje Bůh, který nás slyší. Není třeba křičet a poskakovat. Stačí jen vyslovit jeho jméno.

Na mém mobilu mám možnost hlasové volby. Pokud ji mám aktivní, stačí vyslovit jméno a během chvíle mám spojení. Bůh nám nabízí něco podobného. Jen k tomu nepotřebuji žádnou techniku. On mne slyší. Stačí vyslovit jeho jméno. Ba co víc, stačí si jeho jméno vybavit v mysli. On slyší i mou myšlenku.

V tomto paragrafu je ale ještě jeden rozměr, na který bychom neměli zapomínat – zneužívání Božího jména. Co je tím myšleno? Těch možností je více. Vzpomínám na člověka, který se při svých prosbách o půjčku zaštiťoval tím, že je křesťan. Byl ochotný přísahat na jméno svého Boha. Asi zapomněl na Ježíšova slova: "Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého." (Matouš 5,34-37)

4.      Naučím tě pracovat i odpočívat
Pojďme ke čtvrté radě, kterou nacházíme v Desateru: "Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (Exodus 20,8-11)

Můj Bůh mne chce naučit pracovat i odpočívat. Přeje si, abych neskončil ani jako lenoch, ale ani jako workoholik, který se udře k smrti. Tomuto paragrafu smlouvy mezi člověkem a Bohem se budeme věnovat v příštím dílu, proto pojďme dál.

5.      Respekt k rodině
Od rad, kterými nám Bůh ukazuje, kdo s námi uzavírá smlouvu, přechází k radám pro náš praktický život. Ve čtvrtém paragrafu nás učí vyvažovat práci a odpočinek. V pátém dává řád našemu rodinnému životu: "Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh." (Exodus 20,12)

V době mého dětství byl kladen velký důraz na rodinu a dobré vztahy v ní. Pak začal postupný úpadek rodin. Dnes můžeme vidět důsledky. Dětem, které se doma nenaučily mít respekt k autoritám, dnes není nic svaté. Můžeme to vidět v politice, ale také v běžném každodenním životě.

Bůh nám radí, abychom v našich rodinách ponechali prostor pro vzájemný respekt. Slibuje, že nám v tom bude pomáhat. Chce nás naučit vážit si svých rodičů a také jednat tak, aby si nás mohly vážit i naše děti. Není to samozřejmost. Je to něco, co se musí vzájemně budovat i udržovat.

6.      Tvůj život má velkou cenu
Šestá rada patří k těm, které jsou i dnes všeobecně uznávány. Je velice stručná: "Nezabiješ." (Exodus 20,13)

Přesto bych tu rád zmínil rozměr, na který někdy rádi zapomínáme. Jedná se o náš vztah k našemu životu i našemu zdraví. Asi nikdo z nás ještě nespáchal úkladnou vraždu. Možná ale pomalu zabíjíme sebe – alkoholem, drogami, nezdravou stravou, přílišným lenošením nebo naopak tím, jak přepínáme své síly...

Nezapomínejme, že šestá rada se týká i našeho vlastního života a zdraví. Udělejme si malou inventuru svého životního stylu a vyvoďme z ní i potřebné závěry pro nápravu.

7.      Dám ti životní lásku
Evropané rádi hovoří o tom, že vyrostli na kořenech křesťanství a judaismu. Sedmá rada Desatera odhaluje, jak moc jsme se svým kořenům vzdálili. Je opět stručná: "Nesesmilníš." (Exodus 20,14)

Bůh biblického Desatera nás vede k vzájemné věrnosti. Už při stvoření hovoří o tom, že jeden muž a jedna žena mají společně vytvořit jedno tělo. Ideální rodinu tvoří otec, matka a děti.

Lidé ale tuto radu vždy nectí. Spousta lidí se domnívá, že život je daleko krásnější a šťastnější, když si partnerů najdu více a střídám je tak často, jak se mi to líbí. Známý český textař Mirek Černý říká: "Jestliže mnoho soch je sousoší, pak mnoho žen je soužení." Nejen král Šalamoun, který měl ve svém harému zhruba tisíc žen, by pravdivost slov pana Černého mohl potvrdit.

8.      Nemusíš krást
Vzpomínám na dobu, kdy platilo: "Kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu." Bůh to vidí jinak. Radí: "Nepokradeš." (Exodus 20,15)

Pravdou je, že oficiálně je krádež trestným činem. Přesto podle odborníků korupce, což je jedna z forem krádeže, stojí náš stát ročně víc, než celý systém sociálního zabezpečení.

Bůh mi ve své osmé radě říká: "Zvol si mne za svého jediného Boha a já ti zaručím, že nebudeš muset krást. Naučím tě hospodařit s tím, co máš. To je víc, než kdybych ti dal bohatství."
Nedávno jeden bezdomovec vyhrál v Anglii závratnou výhru v loterii. Během necelého roku všechny peníze utratil a skončil znovu na ulici.

9.      Vystačíš si s pravdou
Ve škole nám paní učitelka říkala: "Pamatuj si, že lež má krátké nohy!" A my potichu dodávali: "Ale ty se dají vycvičit!"

Zřejmě nikdy v historii lidstva nemělo slovo tak malou cenu, jako dnes. Dokonce ani písemné smlouvy ověřené právníky ještě nezaručí, že nebudete podvedeni.

Máme se přizpůsobit a také klamat, lhát a pomlouvat? Bůh radí: "Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví." (Exodus 20,16)

Můj táta kdysi říkal, že bychom možná našli někoho, kdo dokáže respektovat prvních osm Božích rad, ale těžko bychom našli někoho, kdo ještě nikdy nezalhal nebo někomu neublížil pomluvou.

Není lehké držet pod kontrolou vlastní jazyk. David proto kdysi ve své modlitbě vyslovil prosbu: "Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku." (Žalm 141,3) Ve své modlitbě se odvolává právě na Desatero jako na smlouvu, ve které se Bůh zavazuje, že nám pomůže uvést do naší každodenní praxe vše, co nám radí.
Pokud dovolím Bohu, který se mi představuje v devátém paragrafu biblického Desatera, aby se stal strážcem mých úst, pak si vystačím s pravdou.

10.    Zbavím tě závisti
To nejlepší si Bůh nechává na závěr. Desátá Boží rada zní: "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." (Exodus 20,17)

Znáte ten pocit, když někomu něco závidíte? Jak nás to užírá?

Král Šalamoun prohlásil, že "závist je jako hnis v kostech". (Přísloví 14,30 KP) Záviděl jsem mnohokrát a zřejmě mne tato nemoc ještě zcela neopustila. Ne vždy totiž Bohu dovolím, aby mne zbavil téhle vlastnosti, která člověka dokáže připravit o radost ze života.

Líbí se mi slova apoštola Pavla: "Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.
Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.
Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu." (Filipským 4,11-13)

Bůh je podle Bible našim Stvořitelem. Má k nám proto velmi silné citové pouto a přeje si, abychom náš život prožili spokojeně, šťastně a také s pokojným a klidným srdcem. To je důvod, proč nám dává těchto deset dobrých rad.

Pokud se rozhodnu tyto rady akceptovat, dostane můj život nový řád a pevný smysl. Mou smrtí to neskončí. Jednou, po mém vzkříšení, to pokračovat životem v Božím království. Bude to život v prostředí, které Bible popisuje následujícími slovy: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3-4)

Příště se vrátíme ke čtvrtému paragrafu desatera, které je Božím pozváním k tomu, abychom pravidelně jeden den v týdnu prožili v atmosféře nebes.