Dej si pozor...

        Čas od času se vracím k otázce: "Co je nejhorším pokušením pro křesťana?" Dříve jsem si myslel, že je to pronásledování. Vždy, když čtu o prvních křesťanech, kteří skončili mučednickou smrtí, tak před nimi symbolicky smekám.

        Jenže, jak ubíhají roky, stále více mám pocit, že je tu ještě jeden daleko nebezpečnější svod. Ve svém kázání před ním varuje i ježíš: "Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past."  (Lukáš 21,34)

        Pokud je člověk chudý a musí každý den bojovat o trochu jídla pro sebe a rodinu, určitě mu nehrozí ani nestřídmost ani opilství. Proč? Protože na to nemá. Pokud budu mít prázdnou peněženku, ledničku i spíž, tak nebudu mít problém s nestřídmostí.

        Hůře se odolává, když je v ledničce spoustu dobrot. Vím to z vlastní zkušenosti. Poslední rok se učím méně nakupovat. Jen tolik, kolik s manželkou sníme bez přejídání. Zatím se to učím a tak jsem ještě na váze výsledek této snahy neviděl. Ale nevzdávám to.

        Také v knize Kazatel je podobné varování: "Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud." (Kazatel 11,9)

        Mladí lidé o smrti většinou příliš nepřemýšlejí. Nakonec, proč přemýšlet o něčem, co je daleko v nedohlednu. Proto možná více riskují při různých adrenalinových sportech. Moudrý kazatel se proto obrací přímo na ně, aby uvažovali nad tím, že vše, co dělají, za sebou zanechává stopu. Někdy příjemnou, jindy nepříjemnou.

        Lidé dnes většinou nestojí o rady ani o poučování v oblasti morálky. Věří, že se jim nemůže nic stát. Přesto bychom je měli varovat před důsledky jejich špatných rozhodnutí, stejně jako své bližní varovali Ježíš i Šalamoun. I nás varovali naši rodiče a prarodiče, tak proč bychom to neměli dělat i my?

        Jsem rád, že jsem v životě vždy potkával lidi, kteří mi taktně a s láskou ukázali na mé chyby – rodiče, přátelé, manželka a v poslední době i děti... Cením si toho. Je to projev jejich zájmu o mé dobro. Snad jim to dokážu stejně přívětivě a laskavě oplatit, až to budou potřebovat.

        Bože, děkuji ti, že mi posíláš do cesty lidi, kterým na mně záleží. Děkuji, že jim dáváš sílu k tomu, aby měli odvahu riskovat mé nepochopení. Dej mi sílu přijmout napomenutí a varování od každého, koho za mnou pošleš.