Dej si pozor na pýchu

Věčný život. Umíš si ho představit? Já vlastně ani ne, protože vše okolo mne je konečné. A ještě něco. Všude okolo sebe vidím zlo a zlo vnímám i ve svém nitru, ve svých myšlenkách i emocích. To jsou některé důvody, které způsobují, že mám s věčností takový problém.
To ale neznamená, že bych se na věčný život netěšil. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji přítomnost smrti v mém životě. Přibývá zdravotních problémů a různých větších i menších bolístek. Na věčný život v Ježíšově království se těším stále víc a více. Život bez loučení, bolesti a slz. Je možné si přát něco víc?

     David ve svém žalmu vystupuje jako člověk, který z povzdálí pozoruje a hodnotí život krále. Panovník to nikdy nemá snadné. Spousta starostí způsobuje, že vnímá každodenní povinnosti a věčnost jde někdy stranou. Proto ho překvapuje, když mu Bůh na jeho prosbu o "všední záležitost" odpoví zvláštním slibem:
"Prosil jen o zachování života
   a tys mu slíbil: Věčně budeš žít!" (Žalm 21,5)
Králům a panovníkům, zvláště těm úspěšným, hrozí jedno nebezpečí. Mnozí z nich nakonec uvěří, že to vše, co mají, je jejich zásluha. Uvěří našeptávání různých lichotníků, že jsou jedineční a vlastně "božští". Tak dlouho naslouchají tomuto pochlebování, až tomu nakonec uvěří.
Stačí vzpomenout třeba egyptské faraóny, kteří stavěli chrámy, ve kterých se pak nechali svými podřízenými uctívat. Později se od nich nakazili římští císaři, kteří začali dělat to samé...

     My dnes nejsme lepší. Vzpomeňte si třeba na Lenina. Ruské matky učily své děti, aby se k němu modlily. Nebo na poslední olympiádě v Londýně každý úspěšný severokorejský sportovec neopomenul připomenout, že svého vítězství dosáhl jen díky pomoci svého slavného vůdce Kim Čong-una. Kdyby to neřekli, dopadli by špatně nejen oni, ale i všichni jejich příbuzní.
David byl úspěšným vládcem Izraele. I jemu hrozilo podobné nebezpečí. Jak se bránil tomu, aby se začal považovat za Boha? Něco nám o tom prozrazuje ve své písni:
"Je obdivován, uctíván, je krásný,
   to vše jsi mu dal z milosti.
Bože, je na něm vidět, jak člověku žehnáš
   a svou přítomností mu dáváš radost." (Žalm 21,6-7)
"Bože, to co mám, mám díky tobě. To, čeho jsem jako král dosáhl, je také tvá zásluha." Říká to David jen proto, že se Boha bojí? Zničil by Hospodin jeho rodinu, protože je stejný jako severokorejský vůdce Kim Čong-un?

     Ne. Tak to není. David se svou vděčností vůči Bohu brání pokušení začít všechny úspěchy připisovat vlastní jedinečnosti. Proto také ještě dodá:
"Ty, Bože, jsi jeho jistou nadějí,
   když v tebe doufá, nemusí se bát." (Žalm 21,8)
Nejen králové a vladaři mají pokušení vnímat sama sebe výš, než jak je to ve skutečnosti. S tímto pokušením musí bojovat každý z nás. Pýcha nehrozí jen králům a mistrům světa, ale i nám. Každý najdeme něco, v čem jsme lepší než ti druzí. A pak už je jen kousek k tomu, abychom těmi druhými pohrdali. Proto Ježíš radí: "Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Matouš 5,16) Jeho rada je vlastně jen trochu jiným vyjádřením toho, o čem zpívá David ve své písni. Naše dobro pochází od Boha.