David žaluje

Máte rádi „žalobníčky“? My jsme tak ve škole říkali těm, kteří si rádi stěžovali soudružce učitelce na ty, co psali domácí úkoly až ve škole, protože odpolední fotbal byl pro ně důležitější.

Já osobně jsem „žalobníčky“ rád neměl. Proto mne překvapilo to, co jsem četl v překladu Průvodce životem. 7. žalm je v něm nadepsán slovy: "David žaluje Bohu, když ho slovy napadl Benjaminec Chusi."

     Pojďme se společně zamyslet nad první částí této Davidovy písně a pak posuďme každý sám, zda David žaluje, nebo si jen ve svém zoufalství a strachu vylévá srdce před svým Stvořitele.
Už minule jsem se zmínil o tom, že tu máme jeden problém – nevíme, kdo to byl ten "Benjaminec Chusi". Jedno ale víme, nebyl to Davidův přítel.

     Poslechněme si dnes první část této Davidovy chmurné písně:
"Pane Bože můj, ty jsi má naděje,
   vysvoboď mne od mých nepřátel,
   vyrvi mne ze spárů hladového lva,
   on mne roztrhá, když hned nezasáhneš." (Žalm 7,2-3)
Protože jsme o těchto slovech přemýšleli už minule, tak jen stručné shrnutí. David, ještě jako mladý pastevec, zabil lva, protože se ho nebál. Později zabil Goliáše, kterého se báli všichni ostatní Izraelci, ale mladý pasáček ovcí měl odvahu se mu postavit.

     Tak jak to, že se teď bojí člověka? O co v tomto sporu jde? Možná nám napoví další pokračování:
"Pane, jestliže jsem se provinil
   a nalézáš-li u mne hřích,
   jestli jsem ublížil tomu,
   kdo se mnou dobře vycházel,
   a naopak jsem šetřil protivníka,
pak si zasloužím, ať nepřítel ohrožuje můj život
   a vláčí moji pověst blátem a špínou." (Žalm 7,4-6)
David byl nařčen z toho, že ublížil někomu, kdo to s ním myslel dobře. Celkem rozumím tomu, co prožíval. Není to tak dávno, co jsem byl nařčen z toho, že se snažím "vymýšlet obvinění proti nevinnému člověku". Přiznám se, že mne to dost zasáhlo. Toho člověka jsem dlouho bránil a zastával se ho. Jenže, pak už to nešlo...

     V takových případech máme tendenci se ospravedlňovat a hájit svou čest. David to dělá také. Ale nakonec si uvědomí, že bude nejlépe, když celou věc předá Bohu, spravedlivému soudci, který vidí i do Davidova nitra.
     Líbí se mi jeho následující prosba:
"Pane, pozvedni svůj hněv
   a postav se proti vzteku mých nepřátel,
   staň se mým obhájcem na soudu,
   kterýs předpověděl." (Žalm 7,7)
Už ve Starém zákoně můžeme vidět obraz Boha, který není jen soudcem, ale pro ty, kteří o to stojí, je i obhájcem. Hospodin je tím, kdo se nás zastává.
"Ty svoláš přece veliké přelíčení,
   zavoláš k němu všechny národy.
Celé lidstvo postavíš před svůj tribunál,
   Pane, při svém soudu přihlédni k tomu,
   že jsem usiloval jednat, jak kážeš,
    zcela upřímně." (Žalm 7,8-9)
Davidovi je ale jasné, že na Božím soudu nemůže obstát, pokud bude Bůh soudit jen podle skutků. Proto prosí, aby přihlédl k jeho "předsevzetím". Jsem na tom stejně. Také chci, aby se Bůh stal mým milosrdným obhájcem. Nejsem svatý a dokonalý, ale toužím po tom, abych jednal v souladu s tím, co mi radí můj Stvořitel ve svých zákonech.

     Dovolím se dnešní zastavení nad první částí 7. žalmu zakončit příběhem, který vyprávěl Ježíš Kristus. Myslím, že nepotřebuje komentář: O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'  Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18,9-14)

     Přeji příjemný víkend a ať vám Bůh v těch dalších dnech žehná a chrání vás.