Minule jsme se zastavili u Obéd-edóma. David se tehdy rozhodl přepravit schránu úmluvy do Jeruzaléma. Při jejím transportu ale porušili pravidla, která dal kdysi dávno Bůh prostřednictvím Mojžíše. Uzu, který doprovázel povoz s vzácným nákladem, stála tato nedůslednost život.
David pak z archy úmluvy dostal strach a raději ji uložil u Obéd-edóma. Jenže, tomu Bůh začal žehnat tak, že se o tom brzy dozvěděl i samotný král: Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova. Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.
A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic.
Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.
Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti. Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů... (2.Samuelova 6,12-18)
Od tragické Uzovi smrti uběhly tři měsíce. David měl mezitím čas přemýšlet o tom, proč se vše stalo. Zjistil, že udělal chybu, když se poprvé místo s kněžími, radil se svými vojevůdci.
Tentokrát už nic neponechal náhodě. Schránu nesli levité přesně podle řádu, který jim dal Hospodin. Transport truhly do Jeruzaléma proběhl bez problémů a tak nakonec spočinula na místě, které pro ni nechal připravit David.
Na tomto příběhu se mi líbí jedna drobnost. Dřív jsem si myslel, že David chtěl truhlu smlouvy "doma" proto, aby Bůh žehnal jemu. Příběh nás ale vede k poznání, že David není takový sobec. Král touží po Boží přítomnosti, protože si přeje, aby Hospodin žehnal všem lidem v jeho království. Proto také tato slavnost končí tím, že David všechny obdaruje a pak jim také žehná.
Když dnes budeme prožívat požehnání, které Bůh vložil na sedmý den – sobotu – nezapomeňme přát požehnání všem, kteří o ně stojí.
