David a Goliáš

        David se po svém pomazání za krále Izraele dál stará o své stádo. Když je třeba, přichází do Saulova paláce, aby svou hudbou a zpěvem zaháněl chmury krále, nad kterým už Hospodin nedrží svou ochranou ruku. Při tom může pozorovat dění na královském dvoře.

Davidova hudba léčí
        Saul si Davida oblíbil. Jeho zpěv i hudba mu pomáhají vždy na chvíli zahánět jeho obavy z budoucnosti. Vždy, když poslouchá zpěv toho mladého pastýře, má chuť jít se svými problémy k Bohu. Nikdy to ale neudělá. Vždy se mu vybaví Samuelova slova o tom, že ho Hospodin jako krále zavrhl.
        David si všímá, jak se králův stav pomalu ale jistě zhoršuje. Jen málokdy se dokáže zasmát, je podrážděný a neustále se bojí toho, že se ukáže jeho nástupce. Moc dobře si pamatuje Samuelova slova: "Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí.
Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal."⁽¹⁾
        Vždy, když si Saul vzpomene na tato slova, začíná být nepříčetný. Hospodin si už vyhlédl jeho nástupce a on neví, kdo to je. Ví jen, že to nebude nikdo z jeho rodiny.
        Po nějaké době se schyluje k další válce s Pelištejci. Král vyráží s vojskem a David se vrací ke svým ovcím.

Goliáš provokuje
        Tři Davidovi bratři odešli do boje s Pelištejci. "S"Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí."⁽²⁾
        Vše se chystá ke klasické bitvě. Jenže nakonec je vše jinak: "I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš."⁽³⁾
        Goliáš je potomek obrů, ze kterých měli strach už zvědové, které před mnoha staletími vyslal Mojžíš prozkoumat zaslíbenou zemi. Strach z něho mají Židé i teď, a bojí se i Saul. Čtyřicet dnů Goliáš každé ráno provokuje: "Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit."⁽⁴⁾
        Mezi Izraelskými bojovníky není ani jeden odvážlivec, který by na sebe vzal zodpovědnost za celý národ. Goliáš pokaždé svůj proslov zakončí slovy: "Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat."⁽⁵⁾

Návštěva na bojišti
        Po nějaké době se Jišaj obrací na svého syna Davida: "Vezmi pro své bratry éfu praženého zrní a těchto deset chlebů a běž do tábora za svými bratry. Těchto deset homolek sýra doneseš veliteli nad tisíci. Navštívíš své bratry s přáním pokoje a převezmeš od nich vzkazy. Bojují se Saulem a všemi izraelskými muži proti Pelištejcům v dolině Posvátného stromu."⁽⁶⁾
        David se druhý den vydává za svými bratry. Když konečně přichází na místo, slyší zvučný hlas Goliáše, který zase uráží Izrael i Hospodina. Ptá se, co to má znamenat. Dovídá se, že nikdo nemá odvahu, aby se Goliáši postavil. David to nemůže pochopit. Vzpomene si, jak holýma rukama v Boží síle zabil lva i medvěda.
____________
⁽¹⁾1.Sam.13,13-14; ⁽²⁾1.Sam.17,2-3; ⁽³⁾1.Sam.17,4-7  ⁽⁴⁾1.Sam.17,8-9; ⁽⁵⁾ 1.Sam.17,10; ⁽⁶⁾1.Sam.17,17-19;