Ďábel na Hradě

         V roce 1989 jsem byl mezi těmi, kteří na Václavském náměstí cinkali klíči umíráček vládě KSČ. Většina z nás věřila, že pokud se to povede, čeká nás lepší budoucnost.

Když se podívám nazpět a zhodnotím můj život před a po Sametové revoluci, tak toho cinkání nelituji. Nečekal jsem totiž, že když padne vláda jedné strany, bude vše ideální. Nepatřil jsem mezi ty, kteří si představovali život v kapitalismu jako procházku růžovým sadem.

     Od soboty máme staronového prezidenta a já mám občas z reakcí lidí pocit, že je to sám ďábel. Byl jsem například upozorněn na to, že k volbám přišlo 66,6 % voličů, což je desetina „čísla šelmy“ podle biblické knihy Zjevení.
     Média se už v předvolebním čase předháněla v tom, aby nám Jiřího Drahoše představila jako anděla a jeho soka jako ztělesnění všeho zla. A v tom možná tkví výsledek voleb. Ještě ve chvíli, kdy se zdálo, že může vyhrát pan profesor Jiří Drahoš, napsal jeden z jeho fanoušků v nadpisu svého článku: „Drahoš možná nebude dokonalý, ale bez něj se dokonalého prezidenta nedočkáme!“ Právě v tom vidím zásadní chybu štábu okolo pana profesora. Byl lidem představován jako „pan dokonalý“. A to není nikdo z nás.
     Díky své víře jsem od nevěřících mnohokrát slyšel: „A to jako křesťan můžeš?“ Mají pocit, že když jsem věřící, tak bych měl být dokonalý. Vysvětluji jim, že i křesťan je jen hříšný člověk, který bojuje se zlem ve svém nitru. Na rozdíl od těch co nevěří ale ví, že v tomto boji může spoléhat na Boží pomoc.

     Od soboty máme nového prezidenta. Ne, není to ďábel, i když se mi ho tak někteří snaží vykreslit. Je to člověk, který má mnoho nectností. Je toho mnoho, co je u něj třeba odsoudit. Dnes je to ale znovu prezident mé země a já bych měl respektovat fakt, že ho zvolila většina těch, kteří šli volit.

     V době, kdy vládli panovníci, kteří dokázali vraždit své oponenty, napsal apoštol Pavel křesťanům radu: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“ (Bible 1.Tim.2,2) Pokud se první křesťané modlili za císaře, který je pronásledoval, jistě nebude od věci, když se budeme my modlit za své starosty, hejtmany, poslance, senátory a nakonec i za prezidenta.
     Navíc se můžeme sami angažovat ve veřejném životě. Ježíš nás vede k tomu, abychom svým jednáním i svými slovy měnili k lepšímu náš život i životy lidí v našem okolí. Pokud se k tomu cítíme povoláni a máme odvahu, můžeme i sami vstoupit do politiky na komunální úrovni, nebo třeba při příští volbě hlavy státu.

     Ať už jsme volili jakkoliv, pokusme se přestat nálepkovat ty druhé, přestaňme dál prohlubovat zákopy, a raději svůj čas věnujme šíření dobra a modlitbám za ty, kteří nám vládnou v našich obcích, krajích i na Pražském hradě.