Co bude zítra?

Chtěli byste vědět, co vás čeká dnes, zítra, za týden, za rok... ? Láká vás poznání budoucnosti? A je vůbec možné poznat budoucnost? Nebo jsme odkázáni jen na naše odhady nebo na různé šarlatány, kteří si z této lidské touhy udělali dobrý byznys?

Těmito slovy začínal minulý díl seriálu "Co když Bible nelže?".

Chtěli byste znát, co vás čeká v budoucnosti? Přiznám se, že já osobně po tom moc netoužím. Pokud vám to připadá divné, když chci už druhý díl věnovat biblickým proroctvím, vydržte. V závěru se to pokusím vysvětlit.

Od mého táty znám příběh, který mu vyprávěla jedna stařenka v Olomouci. Jana pocházela z dvojčat. Se svou sestrou Annou jednou dostaly nápad, že navštíví kartářku a nechají si předpovědět svou budoucnost.

Jednou v neděli se vypravily ke staré cikánce, o které se dověděly, že toto řemeslo provozuje. Přivítala je s úsměvem. Nabídla jim místo u svého stolu a začala vykládat karty.

Po chvíli jí ale úsměv ze rtů zmizel. Pak dlouho mlčela a nakonec se od ní dověděly hroznou novinu: "Karty mi říkají, že do roka obě dvě zemřete." Dokonce pak od nich ani peníze nechtěla. Rychle je vyprovodila a hned za nimi zavřela dveře svého bytu.

Obě dívky z toho měly takový šok, že ani nevěděly, jak se dostaly domů. Rodiče se jich ptali, co jim je, ale ony o tom odmítaly mluvit. Věděly, že by dostaly vyhubováno, protože táta s mámou, jako křesťané, považovali všechny "čarodějnice" za služebníky ďábla.

Anna od toho dne začala chřadnout. Věřila slovům cikánky, že má jen rok života. Přestala jíst, nic ji nebavilo a často plakala. Lékaři si s ní nevěděli rady.

Jana byla v pořádku. Tomu, co říkala cikánka, nedávala velkou váhu. Ale kvůli Aničce ji trápilo svědomí. Měla pocit, že může za její problémy, protože to celé byl její nápad.

Nakonec se svěřila mamince. Ta si zavolala i Annu a pak oběma dcerám vyprávěla o tom, co říká Bible o silách temna. Nakonec přečetla biblický text: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7)

Pak se s oběma dcerami chtěla modlit, ale Anička to odmítla. "Mami, nemá to cenu. Já vím, že umřu!" Skutečně brzy nato, asi tři měsíce po návštěvě kartářky, zemřela.

Když Jana tento příběh vyprávěla mému tátovi, znovu se jí v očích objevily slzy. I po půl století od té události ji to stále bolelo.

V poslední době je nám často připomínáno, že jsme národem ateistů. Většina Čechů prý odmítá víru v nadpřirozeno. Já tomu nevěřím. Proč? Podívejte se do časopisů i do novin, kolik je v nich třeba horoskopů. Věštění a podobné "živnosti" jsou dnes na nebývalém vzestupu. Podobné je to i s různými východními alternativními způsoby léčby, které vycházejí z víry v existenci "nadpřirozených sil", které nás přesahují.

Pokud trochu znáte Bibli, tak vás to nemůže překvapit. Právě nedostatek víry v Boha na straně jedné, a působení různých "věštců a hadačů" na straně druhé, patří k Ježíšovu výčtu charakteristik doby, kdy se podle Bible začne schylovat ke "konci světa".

Proč nás tak zajímá budoucnost? Je to přirozená lidská touha, která je vlastní každému, kdo je alespoň trochu přemýšlivý.
Hovoří Bible něco o době, ve které žijeme? Slíbil jsem, že se k tomu dnes dostaneme. Takže, pojďme na to.

V knize Daniel je jedno velice zajímavé proroctví. Nebúkadnesar, babylónský král, měl jednou v noci tak hrozný sen, že se z něho probudil celý zpocený a ještě ho zapomněl. To ho dost štvalo. Už delší dobu se trápil myšlenkami nad dalším osudem svého království. Sen sice zapomněl, ale věděl, že se mu v něm otevíralo okno do budoucnosti.

Snažil se zjistit, co se mu zdálo. Na jeho dvoře byly stovky lidí, kteří mu tvrdili, že mají kontakty s nadpřirozenými silami a díky tomu mohou komunikovat s bohy. Král je svolal a rozkázal jim, aby mu prozradili jeho noční sen. Jenže nikdo z nich mu nedokázal říct, co se mu to vlastně zdálo. Král zjistil, že celé roky živil darmožrouty.

V biblické knize Daniel můžeme číst, jak na to zareagoval: "Král se proto rozhněval, velice se rozzlobil a rozkázal všechny babylónské mudrce zahubit." (Daniel 2,12) Vojáci se dali do práce a začali vykonávat králův příkaz.

V Babylóně žil i Daniel, mladý židovský šlechtic. Králův rozkaz se týkal i jeho. Nebyl u toho, když král hledal někoho, kdo by mu pověděl zapomenutý sen. Proto požádal krále o tři dny strpení, aby se mohl modlit ke svému Bohu.

Po třech dnech předstoupil před krále: "Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři. Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech.
Toto je sen, totiž vidění, která ti prošla hlavou na tvém lůžku:
Tobě, králi vyvstaly na lůžku starosti o to, co se v budoucnu stane, a ten, který odhaluje tajemství, ti oznámil, co se stane. Já pak to nemám z moudrosti, které bych měl více než ostatní živé bytosti, ale to tajemství mi bylo odhaleno, aby výklad byl králi oznámen a abys poznal myšlení svého srdce.
Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled.
Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny.
Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy.
A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi.
Toto je sen. Též jeho výklad řekneme králi..." (Daniel 2,27-36)

Okolo královského trůnu se v zasedací síni tísnily stovky zvědavých úředníků. Všichni chtěli slyšet sen, který i je stál málem život.

Na králově tváři vidí, že si při Danielově vyprávění vzpomíná. Znovu se celý třese. Vrátily se mu vzpomínky na chvíli, kdy se na něj ve snu řítila celá socha a on se bál, že ho rozmačká.

Teď spolu se svými dvořany čeká na výklad svého snu. Daniel na chvíli zmlkl, jako by si v hlavě urovnával své myšlenky a pak pokračuje dál: "Ty, králi, jsi král králů. Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. A všechna místa, kde bydlí lidé, polní zvěř a nebeské ptactvo, dal ti do rukou a dal ti moc nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.
Po tobě povstane další království, nižší než tvé, a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí. Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit.
Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou. Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké. Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou.
Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato.
Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý." (Daniel 2,37-45)

Když Daniel skončil, stalo se něco, co nikdo nečekal: Tu král Nebúkadnesar padl na tvář, poklonil se před Danielem a rozkázal, aby mu byla obětována oběť přídavná s vonnými dary.
Král Daniela oslovil: "Vpravdě, váš Bůh je Bohem bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství, neboť jsi mi dokázal toto tajemství odhalit."
Král pak Daniela povýšil, dal mu mnoho velikých darů i moc nad celou babylónskou krajinou a učinil ho nejvyšším správcem všech babylónských mudrců. Ale Daniel prosil krále, aby správou babylónské krajiny pověřil Šadraka, Méšaka a Abed-nega.
Daniel sám zůstal na královském dvoře. (Daniel 2,46-49)

To, co říkal Daniel, bylo velice odvážné. Dovolil si říci králi, že jeho říše zanikne a bude nahrazena jinou. Kdyby to králi neřekl v souvislosti s jeho snem, určitě by zemřel. I tak si královi úředníci mysleli, že Daniel skončí špatně. Věděli, co vše už jejich panovník udělal pro "věčnou budoucnost své země".

Daniel ale přežil. Nakonec se z jeho knihy dovídáme, že přežil krále, jeho syna i vnuka a nakonec i jeho říši. Stejné postavení se mu pak dostalo i v říši, kterou v králově snu symbolizovala hruď a paže ze stříbra. Bůh mu ukázal další podrobnosti z toho, co přinese budoucnost.

Pro nás už je většina z králova prorockého snu minulostí. Babylónii nahradila říše Médů a Peršanů. Po nich přišli Řekové, které později vystřídal Řím. Když pak "barbarské kmeny" smetly chátrající Římskou říši, začala doba, kterou Daniel popsal slovy: "Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou.
Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké. Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou..." (Daniel 2,41-43)

Stěhováním národů, které vyvrcholilo pádem Římské říše, končí éra nadvlády jedné říše. Od té doby žijeme na kontinentě, který je rozdělený. Evropané zažili mnoho pokusů o vytvoření jedné velké společné Evropy. Ale i současná Evropská unie je důkazem pravdivosti snu, kterým Bůh odpověděl na Nebúkadnesarovu  touhu po poznání budoucnosti.

V králově snu bychom neměli přehlédnout jeho závěr. Přečtěme si ho ještě jednou: "Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato.
Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý." (Daniel 2,44-45)

Toto je poslední část proroctví z knihy Daniel, které se ještě nenaplnilo. O jakém království je tu řeč? Poslechněme si odpověď samotného proroka: "Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího.
Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat." (Daniel 7,27)

Podle knihy Daniel žijeme v době, kdy můžeme očekávat vznik Božího království. To uzavře dějiny hříchu a zla na naší planetě. Spolu se zlem pak zanikne i ďábel, jeho původce, jeho démonští sluhové a také všichni lidé, kteří mají raději zlo než dobro.

V poslední knize Bible o té chvíli můžeme číst: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,1-4)

Předchozí díl tohoto seriálu jsme končili vzpomínkou na Ježíšovo proroctví, které se týkalo zničení Jeruzaléma. Židé se mu smáli. Smáli se i křesťanům, kteří opouštěli Svaté město ve chvíli, kdy ostatní oslavovali vítězství nad nenáviděnými Římany.

Víra v pravdivost Ježíšova proroctví zachránila život všem, kdo ho poslechli. Opouštěli Jeruzalém a nechávali v něm všechen svůj majetek. Neměli čas už ho ani prodat. Jejich poslušnost je sice připravila o vše, co vlastnili, ale zachránila jim život.

Pokud věříme tomu, co říká Bible, jsme dnes v podobné situaci. Víra v Boha i v jeho proroctví dnes určitě není populární. To by ale neměl  být důvod k tomu, abychom se jí hned vzdávali. Protože Bůh prostřednictvím svých proroků říká, že "zítra" začne jeho království.

Napsal jsem, že mne sice zajímá budoucnost, ale jsem také rád, že ji neznám. Jak jsem to myslel? Jsem rád, že jsem poznal biblickou zprávu o přicházejícím Božím království. Díky poznání Ježíše a toho, co pro mne udělal, mohu věřit, že se Boží království a věčný život v něm týkají i mne.

Na druhé straně jsem rád, že neznám podrobnosti toho, co mne čeká. Nevadí mi, že nevím, co se mi stane zítra, pozítří... Nevadí mi, že nevím, kolik let tu ještě budu žít. Nechybí mi ani informace o tom, jakou smrtí umřu a zda to bude smrt rychlá nebo se budu dlouho trápit...

Bez těchto informací se klidně obejdu. Stačí mi, když díky Bibli vidím v dálce obrysy Božího království. Bůh mi k tomu nabízí přesně to, co potřebuji. Je to zapsáno v nejdelší kapitole Bible, ve 119. žalmu: "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku." (Žalm 119,105)

David má na mysli malou lampičku, která se upevňovala na palec jedné i druhé nohy. Poutník, který musel v noci procházet neznámou krajinou, díky tomu viděl přesně na jeden krok. Nemusel se bát, že spadne do některé z roklí, které lemovaly cesty v Izraeli.

I já potřebuji světlo na jeden krok. Nepotřebuji vědět, co bude zítra, za týden nebo za rok. Potřebuji vědět, že právě teď mohu udělat další krok. Věřím, že s pomocí světla "Božího slova" dojdu nakonec, krůček po krůčku, až do Božího království, jehož obrysy mám už před sebou.

Zvu i vás na tuto dobrodružnou cestu.

První díl seriálu "Co když Bible nelže?" najdete zde, ostatní ve stejnojmenné rubrice.