Chci to vidět na vlastní oči

Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. (Lukáš 24,12)

Ještě před chvílí všichni naříkali nad ztrátou Mistra. Pak přišly ženy z Galileje a tvrdily, že našly prázdný hrob. Dva andělé jim prý tvrdili, že Ježíš vstal z mrtvých tak jak jim to několikrát říkal, když ještě žil. Teď se mezi sebou dohadují, zda je to možné a nikdo tomu nechce věřit.
     Petr si ale říká, že by to mohla být pravda. Po chvíli se rozběhne  k hrobu, aby se na vlastní oči přesvědčil, zda to, co říkají, odpovídá skutečnosti. Pokud by nelhaly, a on věří že ne, je to ta nejkrásnější zpráva v jeho životě. Běží k hrobu a doufá, že ho jeho Mistr nezklame.

     Konečně je u cíle. Uvnitř hrobu je jen pečlivě poskládané plátno, do kterého byl jeho Mistr zabalen v den pohřbu Josefem z Arimatie. Vše vypadá tak, jak to popsaly ženy, když přišly s tou neuvěřitelnou zprávou.
     Petr se vrací zpět. Cestou si vybavuje chvíle, které prožil s Ježíšem. Vždyť on mluvil o tom, že bude nejprve zabit, ale pak vstane z mrtvých. Potvrdili to i velekněží a starší, kteří požádali Piláta, aby nechal hlídat hrob. Říkali: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: Po třech dnech budu vzkříšen.“ (Matouš 27,63) Petrovi se jeho touha poznat pravdu vyplatila. Jeho strach zmizel a mohl teď povzbuzovat ostatní.

     Setkávám se s lidmi, kteří odmítají víru, přestože ji nikdy sami nezkusili. Raději věří těm, kteří sami nevěří. Přitom stačí tak málo – vzít vážně Ježíšova slova a pak mu říci: „Nevím, zda jsi. Pokud ano, dej se mi, prosím, poznat. Chci znát pravdu.“

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)