Ve škole nám soudruh učitel v občanské nauce říkal, že socialismus je nejspravedlivější řád na světě. Jen v socialismu jsou si totiž všichni rovni. Byl jsem tehdy ještě moc malý a hloupý, takže jsem mu to věřil.
Pak nám popisoval, jak to mají lidé v Indii těžké. Když jsem slyšel, že o osudu člověka rozhoduje, do jaké kasty patří rodina, v níž se narodí, tak jsem měl chuť tam odjet udělat revoluci, aby i Indové mohli žít stejně svobodně, jako my...
Dnes už vím, že na světě neexistuje žádná spravedlivá společnost. V socialismu mne nepřijali na školu, protože jsem pocházel z rodiny kazatele, což nebyla ta správná kasta. Ani dnes, kdy se chlubíme, že žijeme ve skutečné demokracii, nemůžeme říci, že by to bylo o moc lepší. Od některých lidí dokonce slýchám, že je ještě hůř.
Budeme někdy žít v prostředí, kde bude spravedlnost? Při čtení žalmů jsem narazil na jeden, ve kterém je velice zajímavá myšlenka.
"Všichni, kdo ho ctíte, doufejte jen v Boha,
on vám bude štítem, on vám pomůže.
Nezapomněl na nás, on nám stále žehná,
prostým, stejně jako rodu kněžskému,
žehná velikému stejně jako malému." (Žalm 115,11-13)
Je to zvláštní, u Boha nerozhoduje náš původ. K němu může přijít každý. Pokud mu důvěřuji a spoléhám na něj, tak mne chrání. A i když mám někdy pocit, že na mne zapomněl, není to pravda. Bůh má dobrou paměť. Pokud na něco zapomíná, pak jsou to mé vyznané hříchy. Autor listu židům napsal: "Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.´(Židům 10,16+17)
Bůh chce žehnat každému obyvateli naší planety. Na rozdíl od nás nemá žádné předsudky. Když rozhoduje o svém požehnání, nemusí znát náš kádrový posudek. Stačí mu, když v našem srdci vidí touhu po jeho přízni a naši ochotu vážit si toho, co nám dává a případně se o to i dělit.
Při čtení těchto slov jsem si uvědomil, že i dnes občas "kastujeme" lidi, se kterými se setkáváme. Díváme se na jejich oblečení, auto, dům nebo vzdělání. Možná máme raději Čechy a Moraváky, než lidi jiných národností. Zajímá nás, zda jsou věřící a nebo patří mezi svévolníky...
115.žalm začíná osobním vyznáním:
"Nám ne, Hospodine, nám nepatří sláva,
jenom tvoje jméno si ji zaslouží,
pro tvé milosrdenství a tvoji věrnost!" (Žalm 115,1)
Ve stejném, oslavném duchu, žalm i končí:
"...proto budem vždycky provolávat slávu tobě, Nejvyšší!" (Žalm 115,18)
Jsem rád, že můj Bůh "nikomu nestraní". (Skutky 10,34) U Boha, kterého nám představuje Bible, máme všichni stejnou šanci. Je jedno, zda jsem bohatý a nebo chudý, vzdělaný nebo prostý... Hospodin totiž "žehná velikému stejně jako malému."
