Bůh přikrývá mou nahotu

        Také v závěru příběhu o prvním hříchu našich prarodičů můžeme objevit zajímavé informace o tom, jak úžasný je náš Stvořitel. Přestože Adam s Evou věří víc tomu, co jim říká satan, Bůh se neuráží. Nechystá pomstu, jak bychom se mohli domnívat, ale dělá vše pro naši záchranu.

        Při rozhovoru s Evou, Adamem a ďáblem každému z nich říká, jaké důsledky jim přinese jejich hřích. Tím to ale nekončí. Pokračování tohoto příběhu mne vždy, když to čtu, znovu ohromí: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil.
Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (Genesis 3,21-24)

        Jedním z důsledků hříchu bylo poznání vlastní nahoty. Adam s Evou se ji pokouší přikrýt pomocí několika listů, které utrhli ze stromu. I tak se ale pořád necítí dobře. Ukrývají se v houští a doufají, že je jejich Stvořitel neobjeví.

        Pak absolvují nepříjemný rozhovor a dovídají se, co je čeká. Není to nic příjemného. Jsou přesvědčeni, že Bůh je nakonec nechá napospas jejich vlastnímu osudu. Mýlí se. Bůh přivádí  zvíře, zabije ho a stáhne z něho kůže. Z ní pak vyrobí oděv, aby jím mohl přikrýt nahotu prvních lidí.

        Adam s Evou se konečně cítí dobře. Už nemají pocit, že se celé nebe dívá na jejich nahá těla. Současně ale cítí obrovský smutek. Kvůli jejich nahotě musela umřít nevinná zvířata.

        Je to první oběť na naší planetě. Bůh ukazuje, že záchrana před věčnou smrtí, kterou na naši zemi přinesl hřích, nebude snadná. Adam s Evou se také poprvé setkávají s tím, co je jednou čeká – se smrtí. Současně s ní jim ale Bůh slibuje, že zlo tu nebude věčně. Přijde chvíle, kdy bude pokušitel poražen jednou provždy.

        Adam s Evou musí opustit ráj. Ohlížejí se a vidí Boží služebníky, kteří střeží vstup do zahrady Eden, ve které doposud žili. Odcházejí do krajiny, kde budou muset tvrdě pracovat, aby se mohli každý den najíst a aby uživili děti, které se jim v té nehostinné krajině narodí.

        Adam a Eva musí opustit ráj. Jediné, co si z něho odnášejí, je kožený oděv, kterým Bůh přikryl jejich nahotu. Ten kus kůže jim bude jedinou hmatatelnou vzpomínkou na domov, o který je připravila jejich vlastní hloupost a nedůvěra vůči Stvořiteli.

        Adam a Eva musí opustit ráj. V srdci ale mají naději, že jednou, až skončí hříšná historie naší planety, přijde okamžik, kdy jim Bůh umožní znovu okusit ovoce ze stromu života.