Bůh není Pánem snílků

         V poslední době se opět setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Bůh nám splní vše, čemu budeme věřit. Pokud po něčem toužím, záleží už jen na velikosti mé víry. Pokud je má víra dost silná, Bůh mi splní každý můj sen.

         Podívejme se, co podle překladu Průvodce životem říká David:
"Přemýšlím o tobě, můj Bože.
Na tebe upínám svou naději
   a vím, že nežiji jen ve snu;
   nevzbudím se za smíchu nepřátel.
Ne, není snílkem ten,
   kdo pevně čeká na tebe, můj Pane.
   Ovšem ten, kdo si jde jenom za svým,
   probudí se jednou do prázdna." (Žalm 25,1-3)
Ne, nechci vám brát vaše sny ani snění o snech. Ale mám dojem, jako by tu David psal o dvojím snění. Zatímco to jedno končí probuzením do pevného vztahu s Bohem, druhé končí zklamáním, probuzením do prázdna a také ztrátou vztahu s Bohem, pokud tu o vztahu vůbec můžeme hovořit.

     Je možné tato dvě snění nějak rozeznat? Je možné se bránit falešnému snění, které končí deziluzí? Část odpovědi jsme už četli. To snění, které v tom lepším případě končí bolestným vystřízlivěním, čeká každého, kdo ve svých snech "jde jenom za svým".
     Další část najdeme v pokračování žalmu:
"Dávej mi poznat svoji vůli, Bože,
   a uč mne jednat vždycky podle ní.
Veď mne svou pravdou, nauč mne ji chápat!
   V koho bych mohl doufat kromě tebe,
   můj Bože, moje záchrano?
Slitoval ses už tolikrát, jenom si vzpomeň, Pane,
   od věků jsi býval vždycky milosrdný." (Žalm 25,4-6)
V těchto slovech můžeme najít velice důležitý poznatek. Ten, kdo chce Boha prosit o naplnění svých snů, by se měl nejprve ptát, zda jsou jeho sny v souladu s Boží vůlí. Pokud tomu tak není, pak bych měl upustit od prosazování své vůle. Pokud totiž toužím po něčem, co by mi ublížilo, Bůh mi nevyhoví. Má mne totiž rád.

     Je tu ale někdo, kdo mi rád splní každé mé přání. A pokud si přeji něco, co mne vzdálí od Boha, pak ho rád naplní i nad mé očekávání. Ano, tušíte správně, je to ďábel. Nejen, že mi rád splní mé scestné sny, ale dokonce mi dokáže podsunout i to, co jsem si původně vůbec nepřál.
Poprvé to udělal už v ráji. Naši prarodiče vůbec netoužili po tom, aby byli rovní Bohu. Pak se ale naše pramáti setkala u stromu poznání s ďáblem, který jako své médium zneužil hada: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." (Genesis 3,4-5)

     Dva druhy snění. Jedno vychází z poznání Boží vůle, druhé za každou cenu prosazuje tu svou. V roce, který je před námi si můžeme vybrat, zda chceme jít po Boží cestě, nebo po té své.
     Já osobně si přeji, abych šel ve stopách svého Pána. Vím, že to vždy není snadné, protože mám v sobě stále ještě velký kus sobce, který chce raději prosadit tu svou. Proto prosím s Davidem: "Bože, veď mne svou pravdou, nauč mne ji chápat!"