Bůh, který dává novou šanci

         Minule jsme začali číst příběh o pádu Adama a Evy. Přestože je Bůh varoval, nakonec podlehli satanovu svodu a vydali se cestou poznání nejen dobra, ale i zla. Důvěřovali víc svůdci, než svému Stvořiteli.

         Pojďme se dnes podívat, jak na to reaguje Bůh. V knize Genesis čteme: Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." (Genesis 3,7-19)

         Jak reaguje Bůh? Uráží se? Hněvá se? Mstí se?
Nic z toho. Bůh jen nechá dopadnout důsledky jejich rozhodnutí. Dovolí, aby hřích přinesl své důsledky. Proto nakonec prohlásí: "Prach jsi a v prach se navrátíš." Tato Boží slova musíme číst v kontextu s tím, co přiznala Eva hadovi, když ji oslovil. Řekla: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"

         Bůh člověka dopředu varoval. Upozornil na to, že jedním z důsledku zneužití svobody je smrt. I my se můžeme setkat s podobným varováním. Třeba na každé krabičce cigaret je varování, že mohou způsobit rakovinu. Je na každém z nás, zda toto varování budeme brát vážně, nebo nad ním mávneme rukou.

         To, co Bůh říká, není jeho pomsta, ale jen připomenutí důsledku, které Adamovi a Evě přinese rozhodnutí, které udělali. Eva pocítí bolesti, které by nemusela mít, pokud by poslechla varování. Adam bude při práci zalitý potem, který do té chvíle neznal...

         Při tom všem ale Bůh nabízí novou šanci. Slova o naději jsou paradoxně ukryta v jeho poselství, které říká na adresu svůdce: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Bůh zde říká, že zlo jednou bude poraženo. Ďábel, obrazně řečeno, člověku rozdrtí patu. To je vážné zranění, ale dá se vyléčit. Jeden z potomků ženy ale ďáblu rozdrtí hlavu. Takové zranění se už vyléčit nedá, protože je smrtelné.

         Ten zdánlivě "pohádkový" příběh z ráje řeší základní otázky života a smrti. A nejen to. Odhaluje hodně o tom, jaký je Bůh, který se nám představuje na stránkách Bible. Mimo jiné je to Bůh, který nám i přes naše selhání nabízí novou šanci.

         Bylo by škoda ji nevyužít.