Bez strachu před Božím soudem

         "Vy, křesťané, umíte akorát strašit pekelným ohněm!" Těmito slovy mne počastoval spolucestující v kupé vlaku. Zajímalo ho tehdy, co to čtu za knihu. Když zjistil, že je to Bible, vyjádřil svůj názor na křesťanství.

         V dalším rozhovoru jsem pak zjistil, že má k takovému názoru pádný důvod. Měl svou osobní zkušenost. Jeho babička ho peklem strašila od jeho dětství. Když mi vyprávěl, co vše si užil, vybavil se mi biblický text, jehož překlad se kralickým moc nepodařil: "Jiné pak strašením k spasení přivozujte..." (Juda 23)

         Spousta lidí, a dokonce i křesťanů, prožívá strach z Božího soudu, protože se bojí, že na něm neobstojí a skončí v pekle. Vy, kteří mne znáte, víte, že nevěřím na věčné trápení. Jsem přesvědčen, že druhá smrt bude skutečnou smrtí a ne "věčným životem v neustálém utrpení".

         Na téma Božího soudu napsal zajímavá slova ve svém druhém dopise také apoštol Petr: "Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.
Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem."  (2. Petrův 3,13-14)

         Lidé, kteří uvěřili zprávě o Božím království, a přijali Boží pozvání, mohou podle Petra Boží soud "očekávat beze strachu". Co je pro to třeba udělat? Musím dosáhnout dokonalosti a bezhříšnosti? Musím mít ideální charakter?

         Ne. Petr píše něco jiného. Vybízí nás: "... snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny..." Všímáte si? Nepíše "musíte být čistí a bez poskvrny, ale "snažte se". Křesťan, který touží po svatém životě, se podle Petra nemusí bát Božího soudu. Ví, že Bůh je láska a ve svém milosrdenství nám odpouští hřích, který se nám, i přes naši snahu, zatím nepodařil odstranit.

         Ďábel se vždy snaží do křesťanství vpašovat myšlenky a učení, které lidi připraví o odvahu dívat se do budoucnosti s vírou, že se Boží království týká i jich. Jedním z takových učení je i tvrzení, že do nebe Bůh vezme jen toho, kdo zemře jako bezhříšný s dokonalou povahou.

         Líbí se mi slova, která ve své knize zapsal Daniel: "Pozoroval jsem ten roh, jenž vedl válku se svatými a vítězil nad nimi až do příchodu Starce, který vynesl rozsudek ve prospěch svatých Nejvyššího a nadešel čas a svatým náleželo království." (Daniel 7,21-22; Jeruzalémská Bible)

         Je zvláštní, že už ve Starém zákoně můžeme číst ujištění o tom, že na zemi budou lidé, které Bůh přijme do svého království. Bohu na soudu nejde o naše odsouzení. Bůh si přeje, aby mohl rozsudek vynést v náš prospěch. Proč? Protože Bůh je láska.

         Ďábel se už od počátku snaží každého z nás přesvědčit, že Bůh je zlý. Proto nás straší věčným pekelným ohněm. Na druhé straně je tu Ježíš, který nám ukazuje skutečnou Boží povahu. V jeho životě se Boží láska projevila ve své plnosti.

Když se této lásky chopím, přestávám se bát Božího soudu. Není to proto, že bych byl dokonalý. I když se o dokonalost snažím, vím, že takový zatím nejsem. Usiluji o čistý život. Nechci hřešit. Jdu svým životem s Ježíšem a držím se všech zaslíbení, která pro mne nechal zapsat v Bibli. I toho, které zapsal apoštol Petr. Snažím se žít čistý život a těším se na den Ježíšova návratu na naši Zemi. Díky Petrovi vím, že ho mohu "očekávat beze strachu před Božím soudem".