Abrahame, už nejsi bezzemek

            Od okamžiku, kdy Abraham opustil město Cháran, uplynulo šedesát dva let. Hospodin mu tehdy slíbil, že ho dovede do zaslíbené země. Šedesát dva let je dlouhá doba. Pro mne je to víc než celý můj dosavadní život.

            Abraham více jak šest desetiletí putuje krajinou a řídí se Božím slovem. Co z toho má? 23. kapitola knihy Genesis popisuje zvláštní situaci: Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života. Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi.
Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji. Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům: "Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil."
Chetejci Abrahamovi odpověděli: "Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít."
Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil a promluvil k nim dále: "Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova, ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob."
Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně toho města: "Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou."
I uklonil se Abraham před lidem té země a v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: "Raději slyš ty mne. Dám za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám."
Efrón Abrahamovi odpověděl: "Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou."
Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky. Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem, do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města.
Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi. Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob. (Genesis 23)

            Více jak šedesát let na poušti a Abraham nemá ani kousek "zaslíbené země". Nemá ani tři čtvereční metry, které jsou potřebné na malý hrob. Není to zvláštní? Nezasloužil by si trochu víc? Nebyl k němu Bůh trochu skoupý?

            Zajímavé je, že Abraham si nestěžuje. Nebere to jako nějakou újmu. Věří Hospodinu, který slíbil, že zemi, kterou tak dlouho putuje, dá až jeho potomkům. Do té chvíle ale ještě musí uplynout čtyři staletí.

            Věrný Boží služebník si musí koupit kousek pole, aby měl kde pohřbít svou manželku. Obdivuji jeho klid, s jakým to dělá. Obdivuji, že tu zemi nepřijímá darem, ale raději za ni zaplatí, aby pak někdo neříkal, že mu něco dluží. Pokud má někomu něco dlužit, tak raději Hospodinu.

            Sára je nakonec pohřbena a Abraham po ní teskní. Možná v této době přemýšlí víc o Božím království, než o zemi, kterou jednou dostanou jeho potomci.

            Při čtení tohoto příběhu přemýšlím o Abrahamově trpělivosti. Víc jak šedesát let putuje s Bohem a měřeno lidským pohledem z toho stále nic nemá. Nereptá ani ve chvíli, kdy si musí koupit pozemek na hrob své ženy. Dál putuje zemí, která jednou připadne jeho potomkům. Další roky prožívá s vírou, že Hospodin jednou splní své slovo. Dá jeho potomkům tuto krásnou zemi. Pak se ukáže, že jeho putování s Bohem nebylo zbytečné.

            Až budu mít někdy pocit, že mi to chození s Bohem nic nedává, doufám, že si vzpomenu na Abrahama a tenhle jeho příběh.