360) Zvláštní ochránci soboty (Matouš 27,62-66)

Během naší cesty s Ježíšem na jeho pozemské pouti jsme se několikrát setkali s lidmi, kteří se postavili do role "obránců soboty". Ježíš se stal častým terčem jejich kritiky, protože si dovolil v sobotu konat dobré skutky a dokonce i uzdravovat.

Rád bych připomněl spor, který s ním chtěli vést farizeové: V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!" (Matouš 12,1+2)

Ježíš se nenechal zatáhnout do nekonečné diskuze. Svou odpovědí odhalil jejich neznalost židovských písem: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?
A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?
Pravím vám, že zde je víc než chrám. Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou." (Matouš 12,3-8)

Teď už se můžeme podívat na dnešní text z Matoušova evangelia. Popisuje situaci poté, co byl Ježíš ukřižován a pohřben do hrobu Josefa z Arimatie. Protože už byl Ježíš mrtvý, očekávali bychom, že židovští duchovní vůdcové budou konečně spokojeni. Jenže nebyli. Ježíš je "strašil" i po své smrti. Někdo z nich si vzpomněl na jeho slova o tom, že tři dny po ukřižování vstane z mrtvých.

V sobotu zamířili všichni Židé do chrámu a nebo do své synagógy. Tak je to učili jejich kněží a levité. Tak to běžně dělali i velekněží a farizeové. Také toto sobotní ráno měli být v chrámu nebo v synagóze. Jenže nebyli.

K našemu překvapení bychom je našli někde úplně jinde: Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první."
Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré."
Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž. (Matouš 27,62-66)

Není to zvláštní? Lidé, kteří tak úzkostlivě dbali na dodržování všech sobotních pravidel a tradic, jdou v sobotu ráno k panovníkovi, který byl pohan. Seznámí ho se svými obavami a pak žádají, aby nechal Ježíšův hrob hlídat.

Když Pilát vyhoví jejich žádosti, jdou s vojáky k Ježíšovu hrobu, aby ho zapečetili. Poruší hned několik svých vlastních nařízení a zákonů. Jak je to možné? Je to prosté. Místo lásky naplnili své srdce nenávistí. A pak už jim bylo jedno, že hřeší nejen proti svým zákonům, ale i proti Desateru.

Pane, je snadné vyměnit lásku za nenávist. Chraň proto mé srdce. Buď v něm Ty sám se svou láskou. Nechci nenávidět. Chci milovat.