249) Petr – nepohnutelný základ církve? (Matouš 16,22+23)

Ježíš s námi nehraje žádnou nepoctivou hru. Jedná na rovinu a nic nezatajuje. Proto také s učedníky opakovaně hovoří o své smrti i pozdějším zmrtvýchvstání. Učedníci se těmto slovům brání. Netouží po učiteli, který zemře. Chtějí z něho mít krále.

Petr byl vždy jejich mluvčím. Proto se této role ujímá i v této situaci.
Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"
Ale on se obrátil a řekl Petrovi:
"Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Matouš 16,22+23)

Nepřipadá vám to nějaké divné? Není to dlouho, kdy Ježíš Petrovi slibuje: "Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." (Matouš 16,19)  A teď Petra nazývá satanem! Proč najednou taková změna? Bylo to nutné?

Z toho, co Matouš píše, mám dojem, že Petrovi předchozí Ježíšova slova trochu stoupla do hlavy. Cítí se být už tak chytrý, že dokonce kárá svého učitele. Opravuje Boží slovo. On tomu přece rozumí...

Aby si Petr uvědomil, jak to Ježíš myslel s tou skálou i s klíči od nebeského království, vysloví Kristus podobná slova ještě jednou: "Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi." (Matouš 18,18) Tato slova nejsou adresována jenom Petrovi, ale všem učedníkům. Celá církev je odpovědná za jednání svých jednotlivých členů.

Ježíš ale také Petrovi říká, že je "kamenem úrazu". Jinými slovy, Petr je v té chvíli překážkou na cestě Ježíše k vyvrcholení jeho spásné mise. Mesiáš dobře ví, že pokud chce zachránit svět, musí zemřít. A teď znovu přichází někdo, kdo se mu pod maskou přátelství snaží namluvit, že není potřeba, aby umíral.

S něčím podobným se už Ježíš setkal. Ďábel ho vzal na vysokou horu, ze které byl krásný výhled na okolní svět. A pak mu říká: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."
Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´ (Matouš 4,9-10)

"Ježíši, proč chceš umírat. Pokloň se mi a já ti svět vydám dobrovolně..." Petr Ježíši říká něco podobného. Proto ho Ježíš oslovuje: "Jdi mi z cesty, satane!"

Proč máme tento příběh v Bibli? Abychom odsuzovali Petra? To určitě ne. Při čtení tohoto textu bychom měli přemýšlet o sobě a o tom, zda i my nejsme někdy kamenem úrazu někomu, kdo hledá Ježíše a nebo dokonce brzdou šíření radostné zprávy o Ježíši.

Že to myslíme dobře? Stejně tak dobře to myslel i Petr, když Ježíše káral. Dobré úmysly ještě nejsou zárukou toho, že uděláme dobrou věc. Proto raději s Ježíšem konzultujme naše jednání dřív, než se do něčeho pustíme.

Pane, mám chuť říct, že ten Petr byl hrozný. Ale uvědomuji si při tom, že to bych odsoudil i sám sebe, protože nejsem lepší. Napomínej mne stejně, jako jsi napomínal Petra. Jen tak mohu jít vpřed.