246) Opravdu má církev stát na Petrovi? (Matouš 16,17-19)

Ježíšova slova, u kterých se s vámi chci dnes zastavit, bývají vykládána dvojím způsobem. Katoličtí a evangelikální teologové se ve svých názorech na tento Ježíšův výrok rozcházejí.

Ježíš se ptal svých učedníků, za koho ho považují lidé. Potom jim položil druhou, zdánlivě jednoduchou otázku: "Za koho mne považujete vy?" Petr ani chvíli neváhá a řekne: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."

A Matouš ve svém evangeliu píše, jak tento rozhovor pokračoval dál: Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." (Matouš 16,17-19)

Český překlad upřednostňuje katolické vnímání. O co jde? V tomto textu jsou dva podobné termíny – petros a petra. Pokud bych je umístil do českého textu, vypadal by následovně: A já ti pravím, že ty jsi PETROS; a na té PETRA zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Spor je o to, co tyto dva termíny znamenají a proč je vůbec Ježíš použil. Termín "petros", kterým Ježíš pojmenoval Šimona Petra znamená kámen, kousek skály nebo někdy také opracovaný kamenný kvádr určený pro stavbu. Druhý termín "petra" Ježíš použije pro popis základu církve. Tento termín překládáme do češtiny slovem skála.

Ježíš tedy Petrovi říká, že je kamenem. A pak říká, že svou církev založí na skále.

Podle katolíků zde Ježíš říká, že svou církev vybuduje na Petrovi. A protože Petr byl podle nich prvním římským biskupem, tak věří, že z tohoto texty plyne exkluzivita všech římských biskupů – papežů, kteří postupně nastupovali na papežský trůn.

Protestantští teologové těmto Ježíšovým slovům naopak rozumí tak, že Petr je "stavebním kamenem", který bude součástí stavby chrámu – církve, která bude založena na skále, kterou je sám Kristus. V tomto duchu píše i apoštol Pavel ve svém listu do Korintu: "Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy." (1.Korintským 3,17)

Setkal jsem se se zajímavým výkladem termínu "petros". Tak prý byly v té době nazývány speciální kamenné kvádry, určené ke stavbám chrámů. Už v kamenolomu byly opracovány do předem stanovených rozměrů a pak dostaly své číslo. Každý kámen ve stavbě měl své číslo a tím i své místo, kam přesně zapadl.

Nevím, jaké číslo má Petrův "petros". Nevím ani, jaké čísla mají kameny, které představují další Ježíšovi učedníky, včetně Matěje, který nahradil zrádce Jidáše. To není podstatné.
Důležité je, že tu jsou ještě další kameny - ty naše "petros". Také mají své místo v chrámu, který z nich staví Bůh. Těší mne, že jsem "petros" a mám konkrétní místo v církvi i v Božím království, kam patřím.

Pane, jsem rád, že moje církev nestojí na člověku, ale na Tobě. Ty jsi jediný základ, který se nikdy nepohne. Jsem také rád, že i já mohu být jedním "petrosem", který má místo nejen v církvi, ale i v nebi.