238) I pohani potřebují jíst (Matouš 15,32-33)

Ježíš celý den uzdravuje chromé, mrzáky, slepé a hluchoněmé. Při tom také vypráví o nebeském království. Pak se pomalu stmívá a Ježíš se na učedníky obrací se zajímavou výzvou.

Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě."
Učedníci mu namítli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?" (Matouš 15,32-33)

Před pár dny Ježíš nedaleko městečka Betsaida nasytil veliký zástup posluchačů. Tři dny poslouchali Ježíšovo kázání a když jim pomalu docházely zásoby, učedníci chtěli, aby je Ježíš propustil. Připomeňme si, jak to dopadlo. Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!"
Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby."
On však řekl: "Přineste je sem!"
Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.
A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. (Matouš 14,16-21)

Díky pěti chlebům a dvěma malým rybičkám Ježíš ten večer nasytil možná patnáct nebo dvacet tisíc lidí. Učedníci byli u toho. Radovali se stejně, jako celý nasycený zástup. To mají tak krátkou paměť, že už na to zapomněli? Proč se nezeptali lidí v zástupu, zda někdo nemá ještě kousek chlebové placky nebo nějakou rybu? Vždyť s sebou mají Ježíše.

To zázračné uzdravování se odehrává na pohanském území. Podle dalších evangelistů to bylo nedaleko Dekapolis. A to je ten problém, který trápí učedníky. Proč by měl Ježíš sytit pohany? Vždyť je ani nemusel uzdravovat. Copak není dost nemocných a hladových v Izraeli?

Jenomže Ježíš takové vidění světa nemá. Nakonec, dokázal to už v minulosti, kdy za příklad bližního dává Židům nenáviděného Samařana. Jeden zákoník se ho ptal, zda je možné poznat, který člověk patří do Božího království. Ježíš mu pak vypráví o pocestném, kterého přepadli, zranili a okradli lupiči. Kněz i levita, kteří šli okolo, nepomohli. Zato Samařan ano. A nejen to. Obvázal zraněnému rány, dopravil ho do bezpečí a ještě mu zaplatil výlohy na další léčení.
Když dovyprávěl příběh o "milosrdném samaritánovi", položil zákoníkovi otázku: "Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství."
Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." (Lukáš 10:36+37)

Ani učedníci nebyli jiní. I oni měli vůči pohanům silnou averzi. Proto s nimi Ježíš podnikl výlet na území, kde tito Židy opovrhovaní lidé žili. Jen tak jim může pomáhat postupně jejich averzi mírnit. Zanedlouho je pošle do celého světa. A s jejich rasistickými postoji by úkol, který jim chystal, nikdy nemohli splnit.

Pane, pomoz mi vidět bližního v každém člověku, se kterým se potkám. Ale chraň mne i před podvodníky, kteří by toho chtěli zneužít.