Asi budu volit ODS

Do voleb je ještě daleko, i když i to je relativní. Donedávna jsem byla rozhodnuta tentokrát k volbám ani nejít, využít práva nevolit. Koho taky, že? Ale události posledních dnů i diskuse s mnohými spoluobčany včetně diskutérů na blogu mi celkem pomohly. Díky, milí čtenáři. Ano, budu volit ODS.

O volbě komunistů u mě nemůže být řeči už pro svinstva, která napáchali na mé rodině, i pro hnusné zásahy do mého života, ale pro pořádek i je uvádím. Nelze je volit: Komunisté se nikterak nedistancovali od své zločinecké minulosti a navíc vykazují neuvěřitelnou drzost a rozpínavost. Právě v diskusích se názorně ukazuje, jak hodně a jak negativně ovlivnili myšlení veřejnosti na celá desítiletí. Jejich rétorika nyní zaznívá v různých variacích i z úst relativně mladých lidí, byť skrytá za údajně jiné politické postoje, včetně rádobypravicových nebo pronárodních. Nenávist k euroatlantické civilizaci, odsouzení Gruzie a příklon k Rusku jsou aktuálně dobrou ilustrací následků bolševického vymývání mozků v minulé éře.

Od volby sociálnědemokratické levice mě odradila její zahraniční politika, její zjevná podpora despotických režimů, její nechuť k západní civilizaci a jejím hodnotám. Pozvání ruského generála v den podpisu smlouvy o radaru rozhodlo definitivně. A žvatlání pana předsedy na návštěvě v Izraeli. Ale už dříve mi stačily podivné pokrytecké tanečky levicových politiků a jejich okázalý nezájem o voliče. Už dávno se ukázalo, že pro korýtko jsou ochotni spojit se i s čertem, nebo dokonce - s bolševiky.

O KDU-ČSL nemohu uvažovat, tato strana bude mít ještě hodně práce, než se zbaví svých afér nepříjemně zapáchajících rasismem. Ostatně nabalují se na ni velmi podivné existence, zejména z řad ultrapravicových ortodoxních katolíků, antisemitů, sexistů, homofobů, různých bojovníků proti liberálním hodnotám. Neberu jim jejich názory, ale volit je nebudu. Není to můj šálek čaje.

Zelení jsou zajímaví, ale poněkud nepřehlední a nevypočitatelní. Nemám důvěru k tomu, co udělají zítra. Nehledě k velkým pochybnostem, zda by můj hlas nepropadl, protože tato strana má svůj hvězdný vzestup už za sebou. Kdyby ovšem nebyla napojena na evropské levicové aktivisty, z nichž mnozí brojí proti Izraeli a podporují komunistické diktátory, dalo by se o ní uvažovat, ale byl by to pouhý akt protestu.

Pravicová scéna mě znechucuje svojí zjevnou arogancí vůči občanům, buranstvím, zahleděností do vnitřních žabomyších válek, ODS a její předseda nejsou výjimkou. Její politické kroky jsou však pro mne přijatelné, zahraniční politika se zatím drží v bezpečném kursu, nutné reformy alespoň začala. Naproti tomu celá pravice utrpěla bulvární rétorikou Národní strany, myslím, že těchto pár křiklounů báječně slouží levici a zvláště komunistům, neboť znechucují potencionální voliče pravice. Který slušný člověk by si chtěl zadat s takovou svološčí? Pokud ovšem pravicoví politici naleznou dost odvahy, aby se s extrémisty a rasisty vypořádali, aby se distancovali od těchto novodobých českých fašistů, a pokud přestanou urážet voliče, bude možné je brát konečně vážně. Zatím to neudělali dost razantně, vlastně to neudělali vůbec, ale dávám jim ještě šanci.

Není to lehká volba a bude tak jako tak s rozpaky a skřípáním zubů. Ale pro všech těch zkušenostech s chováním mocných, po zvážení argumentů v různých rozhovorech, po dlouhodobém sledování zpráv, po zjištění, že většina syčáků, kteří mi chtějí upřít moje svobody, jsou v podstatě levicoví populisté či naivkové, ať už se sami označují jakkoli, vychází nakonec stejně ODS.

Nebo? Co takhle založit další stranu?

No fuj! To tedy ne. Další pidistrana a další geniální paní předsedkyně, to by už náš i tak dost zkoušený národ asi neunesl...