Pohádka o samotě a o naději
Tu přišli zástupci obyvatel, měšťané a rada moudrých a učenci nejpřednější, kupci, řemeslníci obratní, lidé znalí všelikého umění, stavitelé domů a paláců, chrámů a mostů. Prosili panovnici, volali a naříkali: Jak dlouho bude tvé město skomírat, jak dlouho budou vysychat řeky tvé říše, paní? Hle, vyprahlost a neúroda vedou lid k hněvu, bratr nenávidí bratra a syn usiluje o život svého otce, protože smutek zaplnil jejich srdce, beznaděj a samota ovládají jejich mysl od samého rána, od chvíle, kdy vstávají z lože.
Pravila tedy královna: Otevřete brány města! Chci, aby vešli obchodníci s obilím a vínem, vzácným ovocem, podivuhodným kořením, kupci s pestrými šátky, sedly zhotovenými z jemné antilopí kůže, s postroji stříbrem obitými, s poháry cizelovanými. Vpusťte karavany nesoucí hřebíček a skořici, zlatý prach a chalcedony, smaragdy a rubíny, vzácná dřeva, oleje a vonné látky. Nechť vejdou kejklíři, zpěváci a hráči na strunné nástroje, pištci, bubeníci a tanečnice. Nechť vstoupí mudrci z měst na Západě a z tvrzí na Východě a od řek na Jihu a od stepí na Severu. Nechť vstoupí králové a poselstva dalekých říší s listy psanými zlatem na rudém pergamenu, listy o přátelství.
I potajmu očekávala královna poselstvo nejvzácnější, vyslance velkého krále, ženicha nejmilejšího. Po dvanáct let zamykala dveře své věže, své srdce uzamykala na devět zámků a po dvanácti letech vydala rozkaz: Otevřete brány! A vybíhala každého rána ze své věže, chodila po hradbách, vyhlížela panovníka. Vydala rozkaz svým strážím: Otevřete brány města! Otevřete brány města, volali strážní na hradbách a vyhlíželi k obzoru. Vyhlíželi standarty velkokrále, standarty s obrazem slunce a měsíce.
Pravila sobě královna: Umřelo téměř mé srdce zamčené na devět zámků, uschlo jako pole bez vody, potok bez deště. Skomírá město kdysi tak slavné, říše mocná a krásná odedávna. Otevřu své srdce, sklopím padací mosty, zasypu příkopy. Nechť vstoupí radosti života, radosti dávno zapomenuté, písně a hudba, tanec a veselí. Otevřu oči a pohlédnu k obzoru, snad už přijíždí poslové na rychlých koních, vozatajové s uzdami zlacenými, určitě již přijíždí princové s dary svatebními od svého krále, pána nad zemí i nad mnoha ostrovy v moři.
Pravila královna svým dívkám: Připravte nápoje chladné, koláče a jablka, maso pečené i vařené, jistě unavení budou poslové krále mořského, připravte i píci pro jejich koně a chléb jemný pro jejich doprovod. Připravte lázeň a čistá roucha, prostřete stoly v paláci i v zahradách bílým plátnem, plátnm jemným, které jste samy utkaly.
Dnes, pravila královna, dnes i zítra, ve dne i po celou noc se budeme radovat, rozdáme zlato i náramky stříbrné, náramky dva nebo tři každé ženě v městě, rozdáme poháry zlaté, pláště jemně tkané, pestře vyšívané, řetězy umně tepané, dva nebo tři každému muži v městě. Ať se raduje každý, kdo dýchá v této zemi, ať se veselí každý, kdo obývá mé království, od největšího po nejmenšího, od bojovníka předního, pána nad mnoha muži, po nejmenší pacholátko v chýši honáka ovcí nebo koz pod horami. Dnes jsou mé dlaně otevřené, berte a neváhejte, těšte se z darů své paní. Vybudovala jsem zahrady a terasy, vodní příkopy, ovocné sady jsem vysázela, vstupte dnes a potěšte svá srdce, jako se chce těšit srdce vaší královny.
Strážní otevřeli brány, obránci města sklopili padací mosty, královna odemkla devět zámků svého paláce, devět zámků svého srdce. A jméno té královny bylo Nešama.
A vstoupil nepřítel.
Věra Tydlitátová
Válečná zranění
Na dohled od našich klidných domovů vybuchují rakety, umírají nevinní. Jsme svědky nepředstavitelných zvěrstev. Znala jsem pár lidí, kteří prošli válkou.
Věra Tydlitátová
Alexandr Meň, světlo v temnotách smutné Rusi
Před třiceti dvěma lety 9. září 1990 byl zabit Otec Alexandr Vladimirovič Meň. Zatímco u nás je znám především v určitých kruzích duchovních a věřících, v Rusku je některými lidmi považován za svatého.
Věra Tydlitátová
Zklamaly elity národa?
Narazila jsem na zajímavou otázku, zda selhává elita národa, když se nechce postavit zlu ve společnosti. Že nechce jít do politiky...
Věra Tydlitátová
Putlere, blíží se březnové ídy
Když člověk trochu zná dějiny a myslím, že na vojenských akademiích se důležité bitvy také studují, vidí zajímavé příklady, ze kterých se asi Putler a jeho generálové zjevně nepoučili:
Věra Tydlitátová
Po volbách
Uvědomuji si, že vítězství demokratů ve volbách je dost vratké, ti voliči Ano, SPD a ani ti s tzv. propadlými hlasy nikam nezmizeli, naopak se mohou nebezpečně radikalizovat a sjednotit.
| Další články autora |
Kolik toho víte o vesmíru?
Planety, černé díry, Měsíc nebo slavné vesmírné mise. Vesmír fascinuje lidstvo od nepaměti a dodnes...
Jste milovníkem italské kuchyně? Tak se ukažte!
Pizza, těstoviny, tiramisu nebo Aperol Spritz. Italská kuchyně patří bezpochyby k nejoblíbenějším...
V Letenských sadech hořelo, na nábřeží se odkláněla veřejná doprava
V Praze v Letenských sadech hořelo. Na místě zasahovalo několik jednotek hasičů. Podle policie byl...
Tichý zabiják neodpočívá ani v létě. Horko umí zamávat se zdravím, pozor na tlak
Léto je období, kdy máme konečně pocit, že se život zpomalil. Dny jsou delší, kalendář méně...
Tesco může v Česku změnit majitele. Ve hře je i polská Biedronka, ta ale míří jinam
Britští vlastníci Tesca zvažují prodej svých aktivit ve střední Evropě. Pokud by k němu skutečně...
V Brně začíná festival Špilberk, na nádvoří zazní hudba z počítačové hry
Na velkém nádvoří brněnského hradu dnes začne festival Špilberk. Láká nejen milovníky klasické...





















