Zemřel Alexandr Isajevič Solženicyn

Dnes ráno nás zastihla smutná zpráva o úmrtí. Srdečnímu infarktu podlehl včera jeden ze symbolů zápasu proti sovětskému komunismu a jeho hrůzám, autor Souostroví gulag, díla, které změnilo svět možná významněji než leckterá armáda.

Alexandr Isajevič Solženicyn se narodil 11. prosince 1918 v Kislovodsku, po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity, totiž na fakultě fyzikálně matematické a filozofické, ale na začátku Druhé světové války se dobrovolně přihlásil do armády a odešel bojovat na frontu.  Byl důstojníkem dělostřelectva a dostal vyznamenání za statečnost.

Brzy však prohlédl zvrácenost stalinského režimu a svému příteli napsal dopis kritizující genaralissima. Dopis se dostal do nepovolaných rukou a Solženicyn byl zatčen a deportován do trestného tábora a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Z "gulagu" se dostal až v roce 1953 a poté žil v internaci v Kazachstánu do roku 1956. O rok později se dočkal rehabilitace, mohl se navrátit do středního Ruska a pracoval jako učitel.  

Solženicynova kritika poměrů však neskončila, ani zájem policie o jeho osobu. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, tu si ale nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpátky do vlasti. Poté, co v Paříži vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví gulag, byl v roce 1974 zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994.  Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel včera, 3. srpna 2008 v Moskvě.

Solženicyn byl nejen kritikem sovětských metod potlačování svobody, ale také neváhal kritizovat Západ, kterému vytýkat požívačnost, dekadenci a pokrytectví.  V posledních letech byl také kritikem politiky Západu a obviňoval NATO ze spiknutí proti Rusku. V rozhovoru pro vydání deníku Moskovskije Novosti prohlásil, že aliance si Rusko podmaňuje a jeho akce jsou přípravou k "totálnímu obklíčení Ruska a ztrátě jeho suverenity". Vstup středoevropských zemí do Aliance jej znepokojoval.

I přesto, že některé Solženicynovy postoje a názory byly značně konzervativní a poněkud zaskočily jeho příznivce a přátele na Západě, byl Alexandr Solženicyn nejen velkým spisovatelem, ale i velkým, statečným člověkem. Jeho psaní navazuje na slavnou tradici ruských spisovatelů 19. a 20. století, kteří byli vždy mezi světovými literáty skutečnou elitou. U Solženicyna najdeme mnohé podobnosti s největším z autorů, s Fjodorem Michajlovičem Dostojevským. V sedmdesátých letech ovlivnil milióny lidí, zejména svojí trilogií Souostroví gulag, kde velmi realisticky a věcně popsal systém věznic sovětského režimu a jejich úlohu při potlačování politické opozice. Dá se říci, že právě tato kniha otevřela oči Západu a přispěla k vystřízlivění mnohých naivních levicových intelektuálů, kteří vzhlíželi k Sovětskému svazu jako k přijatelnému, ba žádoucímu modelu společnosti. Odešla s ním celá jedna éra – svým způsobem hrdinská, i když hrozná. V každém případě tento spisovatel a politik vysoce převyšoval většinu osobností nejen v Rusku, ale i na Západě.

Věčnuju pámjať!

BIBLIOGRAFIE

• 
  Jeden den Ivana Děnisoviče, (Один день Ивана Денисовича, Odin děň Ivana Děnisoviča 1962) česky 1963, děj této novely nás zavádí do komunistického politického lágru a popisuje jeden den člověka odsouzeného na 10 let podle § 58 (podle tohoto ustanovení byla odsuzována většina politických vězňů; 10 let byl lepší standard pro lidi, kteří nic neudělali).
• V kruhu prvním, (В круге первом, V kruge pervom 1968 USA a ruský samizdat), psáno v letech 1955 - 1967, česky 1991
• Rakovina, (Раковый корпус, Rakovyj korpus 1968 Německo a ruský samizdat, rozšířená verze 1978 USA a ruský samizdat), formou románu pojednává - velmi věrohodně - o léčebně rakoviny v postalinském období - tj. kolem r. 1956 (sám Solženicyn prodělal léčení z rakoviny roku 1954 v Taškentu). Hlavním hrdinou je vyhnanec nemocný rakovinou. Setkáváme se zde nejen s nedostatkem lůžek, ale i s láskou, a objevuje se tu i politika. Děj popisuje nestranná osoba, na pokoji a na chodbách s vyhnancem leží lidé různých povah a názorů, mezi nimi i komunisté.
• Trkalo se tele s dubem, (Бодался телёнок с дубом, Bodalsja těljonok s dubom) vzpomínky, shrnutí jeho spolupráce s A. D. Tvardovským v Novém miru v 60. letech.
• Případ na stanici Kočetovka, (Случай на станции Кочетовка, Slučaj na stancii Kočetovka) česky 1963.
• Rudé kolo, (Красное колесо, Krasnoje koleso), románový cyklus. Jedná o pohled na vývoj Ruska od revoluce v roce 1905 přes První světovou válku až po říjnovou revoluci v roce 1917.
• Souostroví GULAG I-III, (Архипелаг ГУЛАГ, Archipelag GULAG, 1973 – 1975 v zahraničí, ruský samizdat), česky v zahraničí od 1974; samizdat - nedatováno, oficiálně 1990. Slovo GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918 - 1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů, atd. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR.  
• Rusko v troskách, (Rossija v obvale), soubor úvah nad pozicí Ruska a vztahu k okolnímu světu.
• Nežít ve lži (Жить не по лжи, Žiť ně po lži)
• Rozdělený svět

Pramen: Wikipedia