Lubomír Zaorálek žije v paralelním vesmíru?

Na svém blogu a také na Neviditelném psu se včera vyjádřil pan Zaorálek v článku "Gruzie do NATO nepatří" zcela jednoznačně, poté co pochválil občanskou aktivitu v období  od srpna  do března 1969: "Když hledám, co navazuje na tehdejší vlnu občanství, tak ji nejspíš vidím v těch čtyřech stech tisících podpisů, které odmítají umístění americké základny v České republice. To jsou ti, kteří odmítají přijmout, že nemáme právo na vlastní názor a rozhodování, tvrdí, že jsme příliš malí a bezvýznamní, a proto některé věci dělat proto "musíme", protože jsou za nimi "velké zájmy"."

Přes poněkud hloupě ironizující tón, v němž levicový stínový ministr zahraničí srovnává pokus o řešení světových krizí ze strany jediné k tomu ochotné velmoci, jíž je, ať se nám to líbí nebo nelíbí, USA, s komiksovou postavičkou Batmana z filmu Temný rytíř, lze některé jeho postřehy o současné Gruzii a poměrech v té zemi před srpnovou válkou brát vážně. Alespoň v tom přísně pozitivistickém smyslu, že totiž tato kavkazská republika opravdu nebyla zářným vzorem demokratických principů. To ostatně není ani nynější Česká republika, nemáme tedy Gruzíncům co vyčítat. 

Pan Zaorálek, doktor marxistické filozofie, přejímá v poněkud kultivovanější podobě dikci komunistických soudruhů: Amerika je zlá, v podání pana Zaorávka "tragikomická". Ovšem, namítám já, USA mají tu smůlu, že své války vedou málo brutálně, a tedy nemají mnoho možností nějaký pořádný konflikt doopravdy vyhrát. My ve střední Evropě však můžeme jen děkovat nebesům, že tento tragikomický Batman před časem, v době historicky nijak vzdálené, tak všetečně a hrozně hloupě vstoupil do války s nacistickým Německem. Pan Zaorálek nás poučuje, že válečné konflikty nejsou válkou dobra se zlem. Inu, asi ne, ale člověk má přece jen tendenci vnímat agresora jako toho zlého a stát na straně napadeného, mnohem slabšího, byť by nebyl dokonalý. Ono je to jaksi lidské. Někteří politici nyní jen ukazují, že již přestali být lidmi.  

Jako údiv úplného naivky působí otázka pana Zaorávka: "To si opravdu někdo myslí, že instalováním radarů, antiraket a raket Patriot tady v prostoru střední Evropy budeme bezpečnější? Copak není jasné, že na tyhle kroky přijde podobná odpověď z druhé strany? Že situace už v téhle chvíli houstne, zvyšuje se nedůvěra, stejně jako se zvyšují investice do zbraní. Nevím, jakou další tragedii potřebujeme ještě zažít, abychom se přesvědčili o tom, jakou hrubou chybou bylo opustit cestu kontroly zbrojení a odzbrojování, které byla prokazatelně úspěšná a která jediná dávala šanci vytvářet bezpečnější poměry ve světě."  

Jistě, studená válka již započala, cesta kontroly zbrojení a odzbrojování již skončila. Nás se na stanovisko k ochladnutí vztahů ve světě kupodivu nikdo moc neptal. Pokud si toho pan Zaorálek nepovšiml, žije zřejmě v nějakém paralelním vesmíru, kde z hlavní ční kopretiny, kde vzlétají holubičky míru a kde všichni čekají na naše rady, jak vyřešit bolesti světa.  Podbízením se podivným spolkům jako je například konglomerát podezřelých uskupení zvaný NE základnám, nebo přikyvováním skandálním výrokům pana Klause na adresu právě brutálně napadeného malého národa si pan Zaorálek možná získá nějaký ten kredit u levicových voličů, ale obávám se, že běh světa neovlivní. Může nabádat k odzbrojení a všeobecnému objímání, ale nevím, proč bychom s tak riskantním podnikem měli začínat zrovna my a právě poté, co nám náš velký bratr na východě ukázal, že se svých osvobozovacích nápadů zdaleka neodřekl a právě znovu ukázal světu, co znamená "dočasný pobyt vojsk".  

Snad už těch mesiášských komplexů a různých mostů mezi východem a západem bylo dost. Vymýšlíme různé "třetí cesty", za národního hrdinu vyhlašujeme Josefa Švejka. To je dost velký luxus ve středu Evropy, v teritoriu, které bude vždy strategicky zajímavé. Bez ohledu na vyčůránky i idealisty, kteří by nás nejraději zcela odzbrojili, my potřebujeme pořádnou obranu politicky, technicky a logisticky opřenou o západní demokracie – ať už těm západním demokraciím a jejich obranným mechanismům můžeme vytýkat cokoli, pořád jsou lepší než východní diktatura.

Lubomír Zaorálek: Gruzie do NATO nepatří