Aneta Toboříková
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 542x
Aneta Toboříková
Každé ‚Sbohem‘ je zároveň ‚Ahoj‘
Což je samozřejmě věta, které absolutně nevěřím, když se uprostřed jednoho 'Sbohem' zrovna nacházím. Těm, kteří zůstávají, se to říká snadno, oni neopouští vydobyté zázemí, jim všichni blízcí zůstávají, pro mě to znamená rozloučení se a mám pouze mlhavou naději na případné budoucí shledání. A i pokud se shledáme, nikdo z nás nebude stejný.
Aneta Toboříková
Zmýlená neplatí
Letní povídka pro Víkend MF DNES ...........................................................................................................................................................................
Aneta Toboříková
Chvála nešťastným událostem
Nadešel čas znovu se vrhnout k psaní něčeho vážnějšího a doplnit zde všechny nové zážitky z mé oblíbené Belgie. Nicméně ještě než se dostanu ke svým nejnovějším objevům – Braine-l’Alleud, Nivelles a Charleroi, ještě jsem slíbila pár slov věnovat malíři Něco-Pignot-Něco.
Aneta Toboříková
Náhoda nejlepší průvodce
Jelikož moje cestování z mnoha různých důvodů asi na měsíc opadlo, tak jsem samozřejmě dospěla k závěru, že proflákaný měsíc je potřeba náležitě dohnat. Protože když se něco dělá, tak se to musí dělat pořádně. A k mému velikému překvapení jsme měli volno i v pátek. V belgickém prostředí jsem úplně zapomněla sledovat české svátky a tak to pro mě bylo velice příjemné zjištění.
Aneta Toboříková
Omluva a uvedení informací na pravou míru
Již nějakou dobu sedím před počítačem a bojuji, jak vlastně začít svůj nejnovější příspěvek, který je výrazně osobnější než mé předchozí vstupy o cestování či ostatních setkáních. Začněme tedy tím, že se přiznám, že jsem se znovu ve svém životě spletla. Po určité době jsem si arogantně myslela, že mám představu, k čemu mi je můj bruselský pobyt dobrý.
Aneta Toboříková
Blog XXII
V poslední době jsem psala tak často, až se stalo, že nemám na psaní dost času. Takže teď i když na psaní nemám čas, tak píšu, abych dohnala resty, které se mi zde znovu nahromadily. Tentokrát vás čekají dva výlety – Lucemburk a Waterloo (aniž bych jakýmkoli způsobem chtěla vytvářet jakékoli pomyslné srovnání mezi těmito městy).
Aneta Toboříková
Viktor, Felicien a další cesty
Pokud jsem ve svém životě na něco měla štěstí, pak to byli moji rodiče. I když tedy ne vždy rozumím a souhlasím se vším, co dělají, lepší rodiče jsem si nemohla přát. A abych na ně náhodou nezapomněla, tak mě přijeli navštívit. A jelikož maminka myslí vždycky na všechno, tak ještě navíc přijeli, aby se mnou mohli oslavit můj svátek.
Aneta Toboříková
Radost z práce
Mám velice dobrou zprávu. Na pondělní poradě jsem dostala práci. Opravdovou práci, kde budu něco zjišťovat a vytvářet. Kde alespoň část výstupu bude k něčemu dobrá. Člověku to úplně rozzáří celý den, týden a snad alespoň tak dlouho, co na tom budu pracovat. Ráda pracuji. Baví mě, když se díky mému úsilí změní něco jiného, než že se v databázi neobjevují neexistující mailové adresy.
Aneta Toboříková
Dohánění starých restů
Poslední příspěvek je v tuto chvíli natolik vzdálen, že už ani pořádně nevím, kde vlastně začít. A velice se stydím a omlouvám všem, kdo si zvykli mé příspěvky pravidelně sledovat. Pokusím se vyčerpavajícím způsobem dohnat krok s realitou, aniž bych vás tím příliš vyčerpala, což se v tuto chvíli zdá být docela výzvou.
Aneta Toboříková
Mechelen a Antverpy
A tentokrát k mým mimopracovním aktivitám, které jsou tu velice zajímavé. Před dvěmi týdny se mi povedlo vyrazit na zajímavý výlet do Mechelenu, kam se se mnou vydali ještě dva další cizinci, se kterými jsem se seznámila přes couchsurfing. A minulý víkend se mi povedlo úspěch výletničení opakovat – tentokrát do Antverp.
Aneta Toboříková
Studentský Gent a dvě hodiny s Kandinským
Nedávno uplynul první měsíc mého belgického dobrodružství. První šestinu mám tedy za sebou. Všechno se překvapivě rozjelo. Dostala jsem se do fáze, kdy mám na každý den naplánovanou nějakou aktivitu, či sraz a pomalu do svých plánů musím řadit položky typu ‚odpoledne s knížkou‘.
Aneta Toboříková
Bourání předsudků a stereotypů
Minulý pátek jsem svůj příspěvek končila větou, že ať mě tu čeká cokoli, nuda to nebude. Nespletla jsem se. Víkend začal příjemným posezením a především potom návštěvou Mustafy a Mohameda z Egypta. Navzdory všem mým původním předsudkům, to byli oba velice milí kluci a užili jsme si spoustu zábavy. Kromě mnoha jiného je totiž Belgie skvělá na bourání stereotypů.
Aneta Toboříková
Bruselské počasí
Druhý týden jsem se konečně pořádně dozvěděla, co je to belgické počasí. A musím uznat, že to vyžaduje trochu představivosti a odvahy, aby si ho člověk dokázal užít. Můj největší objev byl, že to, co by doma znamenalo jenom příležitost třikrát si zlomit nohu, se v cizím městě mění ve výzvu – protože když jsem tu jenom na půl roku, tak přeci nejsem blázen, abych dovolila sněhu zničit mi zdejší zážitek.
Aneta Toboříková
První týden v Bruselu
Týden velice rychle utekl a jsem tu s novými zprávami a zážitky z Bruselu a to dokonce i na novém blogu, tak doufejme, že to tu bude snadnější k administraci než ten předchozí holandsky mluvící. Když už jsem tedy tady a než se tedy dostaneme k mým konkrétním dojmům, ráda bych Vás vyzvala k tomu, abyste pod články nechávali komentáře, co zlepšit, a co by vás případně o Bruselu více zajímalo (a co nevím, to slibuji, že zjistím).
Aneta Toboříková
Brusel - život stážistky v hlavním městě EU
Po norimberské rozcvičce se pomalu dostáváme k tomu, že jsem se na půl roku ocitla v Bruselu. Jelikož jsem tady na delší dobu, ráda bych věnovala i pár slov tomu, co vlastně k tomu všemu vedlo. Zatím žádný začátek mých příběhů nebyl příliš objevný a ani tentokrát vás nezklamu. Všechno to začalo tak, že jsem jednou potkala jednoho chlapce. A teď se připravte na opravdovou romantiku. Láska na první pohled to sice nebyla, na tu stále úporně odmítám věřit. Ale na první pohled se mi líbil a já jemu taky, a to evidentně stačí. Potom fast-forward, prožili jsme krásné dva měsíce se všemi nesmyslnými nej a on se pak vrátil do Ameriky. Tradá a tady máme konec děsivého začátku. Jenomže navzdory očekávání chodit po místech, kde jsme předtím byli spolu, nebylo až tak jednoduché, jak jsem si myslela, a tak jsem si místo hysterie a sebelítosti vybrala vydat se znovu do světa. A vzhledem k tomu, že jsem se vlastně už od návratu z Kazachstánu těšila na něco dalšího a tak tohle bylo to správné pošťouchnutí vpřed. A tak jsem tedy teď zde.
