Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
O Malém princi
Je vlastně docela malý, přesto unese takovou spoustu světla. A proto, drahý Antoine, píšu ti, že se vrátil – tvůj Malý princ, jak jsi ho ztratil.
Kateřina SvobodováKateřina
Vale-Valentýn
Milí, hledím právě na nebe, neboť hledám, zdalipak na něm stále visí ty obrazce, které téměř z ničeho vykreslily mraky, když společně se sluncem stvořily tak jasný den; dočista umělecké dílo. Symboly lásky již nad hlavou nevidím, poněvadž i po obloze letící ptáci, již dodávali té nádheře pohyb, musili ulehnout. Přesto před sebou jakoby stále vidím, jak pomalinku, po krůčcích, putovalo srdce k srdci. Smět spatřit takový malý zázrak – člověk svýma očima přijímá něco víc než jen výtvor onoho okamžiku – člověk najednou poznává, že patří právě a jedině sem, aby se mohl koukat, žasnout, obdivovat, pochopit... Poznat, že ta všechna srdce jsou si vlastně podobná, přestože je přímo nevidíme. Vždyť o nich ale víme, navíc se nám jejich velikosti zrcadlí rovnou nad hlavami.
Kateřina SvobodováKateřina
Život (je) jako Vir
Můj Samsung Galaxy Pocket mi právě nahlásil, že má Virus. Inu, ne nadarmo je to chytrý telefon.
Kateřina SvobodováKateřina
Nemoc, však ne moc
Dost možná i společnost, i když ne příliš. Snad pár m(al)ých postřehů, třebaže vnímaných v chřipce...
Kateřina SvobodováKateřina
(O) babičce a dědovi
Za babičkou a dědou jedině rychlodráhou! Cesta tam je příjemná, neboť se na displeji kromě měnících se názvů písniček často objeví i obálka signalizující novou zprávu. „tesime se moooc" – tenhle pocit je prostě k nezaplacení.
Kateřina SvobodováKateřina
25 tezí
Není jich sice 95, dokonce je ani nepřibiju na dveře kostela, přesto - není už vážně čas na nápravu?
Kateřina SvobodováKateřina
Dospělost začíná, když...
Ačkoliv je přesně vymezena jakási hranice mezi tím, kdy je člověk ještě dítětem a kdy už dospělým jedincem – ta hranice je oficiálně stanovena 18. rokem života každého z nás – mám za to, že se dnem našich 18. narozenin za námi nepřijde nějaká Dospělost, aby nás přivítala a pogratulovala nám, že jsme ji konečně nechali vstoupit. Tedy alespoň ke mně jistě nepřišla, neb její tvář bych si pamatovala. Není totiž ani tak daleko ta hraniční chvíle, od které mohu s klidným svědomím kupovat taťkovi víno, dědovi cigarety a pěkně nahlas (v bezpečí auta) napomínat ostatní řidiče, jací že jsou to piráti silnic!
Kateřina SvobodováKateřina
Malý poetismus
Článek, za nějž nežádám karmu... Je totiž mnohem důležitější. Skrývá v sobě naději.
Kateřina SvobodováKateřina
Do nebe(zpečna)
Lidi opilí vínem trpkým rádi trpí jen tím - a život přitom není trapný a člověk stále dere se jím.
Kateřina SvobodováKateřina
P.(řeju)F.(ám)
Naskytla se mi jedinečná příležitost, a to taková, kterou, kdybych snad nevyužila dnes, tak na ni musím čekat další rok, což by byla, pravda, dost velká výzva, jenomže proč čekat celý rok, když už i tohle samo o sobě je pro mě obrovská výzva. Totiž, abych vás však zbytečně nenapínala či abyste zase neočekávali bůhví co...
Kateřina SvobodováKateřina
O Štědrém dni
Sice jsem si slíbila, že o Štědrém dni si dopřeji všeho dosyta, avšak notebook a internet jsem tak úplně nemyslela, vlastně vůbec... Ale stalo se – stalo. Alespoň vám mohu napsat pár vět.
Kateřina SvobodováKateřina
Vánoční anděl
I. „Maminko, odpusť. Sbohem,“ odešel. Vydechl. Ocitl se na barevné chodbě, na které se mimo jiné vyjímal nápis: „Penzion pro důchodce“. Marek prošel úzkou uličkou. Zastavil se u společné fotografie všech ubytovaných. Pousmál se. Vtom se za jeho zády otevřely dveře.
Kateřina SvobodováKateřina
(K)rok
KROKEM MYŠLENEK K ZAMYŠLENÍ. Leč nepříliš ráda hodnotím..., stejně bych se onomu shrnování jen těžko vyhnula, a tak se raději sama dobrovolně, s mírným náskokem, pokusím naťukat hned pár vět o období končícím, o roku 2013. Mimo jiné, a ještě ke všemu, nemám ráda konce, avšak to si zase říkám, že bez nich by nebylo nových začátků, které jsou mnohdy nebo dost často jistě potřebné.
Kateřina SvobodováKateřina
Had, mol a slon
Děj na jednu slabiku. Snad pro poučení... Každopádně hlavně pro radost. Už jste slyšeli o tom, jak to bylo s hadem, molem a slonem?
Kateřina SvobodováKateřina
Splněné přání
Včera mu bylo čtyřicet let. Petr Hora, muž v těch nejlepších letech, herec, Pražan, bezdětný, svobodný. Pan Hora bydlí kousek za Prahou v malinkém domečku. Nežije však úplně sám. Má totiž psa, jehož zve svým nejlepším přítelem.
Kateřina SvobodováKateřina
Láska v housce
Občas mi přijde hrozné, co všechno je člověk schopen udělat. Někdy se mi však jako daleko horší jeví to, co naopak nikdy neudělal...
Kateřina SvobodováKateřina
DĚKUJI
„V životě je možné potkat se tisíckrát a nenajít... a potkat se jednou a najít se navždy.“
Kateřina SvobodováKateřina
Jdi pryč...!
„Básníci jsou jako děti. Když sedí za stolem, nedosahují nohama na zem.“ (Gabriel Laub)
Kateřina SvobodováKateřina
Proč?
Proč si možná přečtete právě tento článek? A proč je předcházející věta sama o sobě dost krátká na perex?
Kateřina SvobodováKateřina
Po roce Vánoce, Vánoce...
Ano, velmi správně – přicházejí. A už jen po této frázi, která na mě okamžitě valí proud spíše těch negativních emocí, je snad každému více než jasný charakter celých svátků, ne?
Kateřina SvobodováKateřina
Do školky s nima!
Pár dobrých rad - slušnost, láska, ekologie, hygiena, politika - jen pro připomenutí... pro případ.
Kateřina SvobodováKateřina
[haló vín]
Čili onen profláknutý Halloween. Blbej americkej svátek. Prostě komerčárna hadr.
Kateřina SvobodováKateřina
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“
Ach, jak významným dnem stal se 28. říjen pro národ český a slovenský! Tehdy, roku 1918, bylo vyhlášeno Československo. Za tento čin vděčíme mnohým osobnostem, Milanu Rastislavu Štefánikovi, Edvardu Benešovi, "Mužům 28. října" a v neposlední řadě prvnímu prezidentovi Československa, jímž byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk.
Kateřina SvobodováKateřina
VAROVÁNÍ: internet může vážně uškodit vám i lidem ve vašem okolí
Nejde mi internet!! Co si bez něj jen počnu!? Konec světa!! Řeknu vám, že technický pokrok nejenže ve velké míře hýbe světem, nýbrž už i mými nervy.
Kateřina SvobodováKateřina
Opadává
Prožívám vskutku zvláštní období. Za okny vane vítr, který s noblesou odnáší nejen listí, ba i mé myšlenky a úvahy. I když slůvko „odnáší“ patrně není zcela přesné. Snad raději užiji výraz „nadnáší“. Ano, dalo by se to takto vyjádřit. Tedy nadnáší. Náhle jsem se ocitla jakoby ve vzduchu, třebaže nohama se snažím zůstat na zemi, a na věci se dívám s nezvyklým nadhledem. To špatné klidně nechávám odvát, krásné v sobě uchovávám a nad vše ostatní se právě pokouším povznést. K mému postoji zcela jistě přispěla následující věta: „To to utíká!“ Řeknu vám, utíká. Jenomže – co na tom? Já se nikam zbytečně neženu. Nechci. Je příjemné nechávat život plynout přirozeně, podobně, jako si plyne čas. Ten, mimochodem, ubíhá pořád stejně, aniž by měl tendenci jakkoli zpomalovat či zrychlovat.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
