Nejde mi internet!! Co si bez něj jen počnu!? Konec světa!! Řeknu vám, že technický pokrok nejenže ve velké míře hýbe světem, nýbrž už i mými nervy.
Stačí se jenom rozhlédnout kolem sebe, přičemž rozhodně nepotřebujete dalekohled. Co vidíte? Nevím jak vy, avšak já analyzuji, kterak většina zasažené populace, samozřejmě – technicky, má nutkání být neustále in, být nepřetržitě online. Chápala jsem Hermionu, jež si přála navštěvovat více vyučovacích předmětů, a tudíž zkrátka musila existovat na dvou místech najednou, aby se mohla vzdělávat. Avšak proč my, ve světě dění, dle Platóna, v jednom kuse žijeme dvojí život, a to ještě nejméně, prostě nemohu vstřebat a pochopit. Taková malá schizofrenie? A čím se to jako léčí? Jde to vůbec?
Naši smart vlastnost jsme uzavřeli do smart telefonů, a tak vlastně ani příliš nepřemýšlíme, neb je asi jednodušší čapnout tu chytrou krabičku a realitou se nijak zvláště nezabývat. Namísto pohybu těla hýbeme s iPadem, když hrajeme děsně zajímavou hru. Upřednostňujeme virtuální přátele, zatímco na těch skutečných, živých, nám moc nezáleží. A sejít se kdesi u kávy a popovídat si o tom, jak se nám daří, jak se máme a co teď děláme? Ano, pokud je v kavárně zabudováno i wifi připojení, takže během odpovědi na frazeologickou otázku si můžeme chvíli zabrouzdat v anonymním světě a osobu mluvící slyšet, zato neposlouchat a jejími starostmi se zbytečně nevzrušovat a nezaobírat.
A co mi poslední dobou hodně vadí, je věta z úst některých vyučujících: „Tak si to vygůglete.“ Ano, já chápu nové metody, ano, já chápu vedení k samostatnosti, ano, já chápu technický pokrok, jenže není tohle již projev lenosti, nezájmu, ba i lhostejnosti? Ráda si sama hledám informace, které by mě zajímaly, k domácím úkolům přistupuji zodpovědně – plním je, ale těch důležitých a podstatných vědomostí bych chtěla nabývat zejména díky svým profesorům, prostřednictvím jejich výkladu, názornosti a vlastního názoru pramenícího z jejich zkušenosti.
Knížky? Kam se podělo to kouzelné těšení se dětí, a nejen těch, na prolistování novou, voňavou knížkou? Ne, děti netouží po knížkách, děti prahnou po nejmodernějších typech mobilů a počítačů. A co na to rodiče? „Tak si napiš Ježíškovi.“ Zajímalo by mě, jestli si už taky založil email...
Povím vám nyní něco, a to zcela vážně a upřímně. K používání technických vymožeností je třeba přistupovat zodpovědně, rozumně a s mírou. Jakmile propadneme internetu, sociálním sítím a virtuální komunikaci, není cesty zpět. Naše životy ztratí smysl, protože spolu nebudeme umět tváří v tvář komunikovat, na internetu se postupně staneme závislými, nato agresivními a nesvými. Tato závislost ohrožuje naše zdraví, náš osobní růst, naše vzdělání, naši budoucnost.
Tohle doopravdy chceme??
