Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
Není na co čekat
Další den zas splývá s nocí, vskutku, jsme to ale cvoci! Opět slíbila jsem si změnu, tak proč vždycky zapomenu?
Kateřina SvobodováKateřina
Šťastné a veselé
A je to tady! Školní rok téměř uplynul, a tak teď následuje období, pravda, o něco kratší, přesto stejně krásné. Dva měsíce letních prázdnin! Co víc si přát, že, Anno?
Kateřina SvobodováKateřina
Budoucí přítomnost
Inu, je k nevíře, jak to všecko utíká. Kdybych si tak mohla vybrat alespoň jedinou superschopnost, zvolila bych si tu, pomocí níž bych dokázala zastavit čas. Ano, zastavit. Nevracela bych ho zpět, nepopoháněla bych jej vpřed, ale prostě bych okamžitě zmáčkla tlačítko „STOP“. A proč vlastně? Poněvadž vše je momentálně v takové jakési ideální rovině a rovnováze, zdá se mi. Chodím do třetího ročníku na gymnáziu, a tudíž jsem prozatím šťastná studentka, jež si může sem tam dovolit být ještě dítětem, zároveň bravurně hrát děsně dospělou, mohu brečet a smát se dle libosti, žít v jistotě, neb jsem v podstatě závislá na svých rodičích, i když poněkud omezována a svázána, dalo by se říci, avšak v tomto stavu mi přeci nic zásadního nechybí.
Kateřina SvobodováKateřina
Být tak rebelkou
Chtěla bych být rebel! Už jen to slovo se mi vážně líbí a velmi ráda bych někdy jaksi hlouběji prozkoumala jeho pravý význam. Co asi takový rebel přesně dělá? Jak vypadá? Víte, znám několik lidí, kteří se hrdě považují za rebely, ale to si ukrutně spletli, chudáčci, význam tohoto drsného slova, poněvadž to, co tito „rebelové“ dělají, tedy spíše nedělají – neplní své povinnosti, nezajímají se o okolí, nevzdělávají se, netouží, s ničím nesouhlasí – to jsou, dle mého názoru, prostě ohromně zoufalí lidé a hlavně blbci, nikoliv rebelové. A že se jich v poslední době vylouplo! Všimli jste si?
Kateřina SvobodováKateřina
[kokot]
aneb POHÁDKA O PAPINOVĚ HRNCI. Ačkoliv může název článku vyznívat jakkoli odvážně, hrubě, ba i vulgárně, jeho pojmenování je celkově nevinné a důvod prostý. Slovo [kokot], francouzsky přepisováno jako cocotte, neznamená nic obyčejnějšího, nežli Papinův hrnec neboli prostě papiňák.
Kateřina SvobodováKateřina
Den olympionika
Ručkou nemotorně zastavila budík. „To snad není možný! Taková nespravedlnost – vždyť spím sotva pár hodin a už zase musím vstát,“ postěžovala si nahlas. „Vida, ještě k tomu jsem zaspala, začíná to prostě úžasně!“ se zděšeným výrazem pádila do koupelny. „Kačulo, na pohodu, prosím tě!“ hulákala na ni z postele sestra.
Kateřina SvobodováKateřina
Stanice Dejvice. Konečná?
„Už to ksakru mělo dávno jet,“ postěžovala si sestra a nervózně si na místě podupávala. „Hele, támhle, Kavka k nám již letí,“ se šibalským výrazem ve tváři jsem jen odvětila. Sice jsem se v tu chvíli snažila tvářit jako ten nejtrpělivější člověk na světě, ale ve skutečnosti jsem byla takříkajíc na prášky, poněvadž zima je zima, byť ještě nenasněžilo a navíc jsem měla dost. „Dvakrát do Dejvic,“ s prosíkem směrem k řidiči zahuhňala Rolnička. Mezitím jsem se rozhlížela po autobuse. Zaznamenala jsem několik zvědavců, pár lidí ležících – spících a taky spoustu osob se sluchátky v uších, kteří vypadali jakoby mimo sebe, což jsem si snadno vysvětlila tím, že je každý hlavně asi rád, že je rád, neboť v pátek odpoledne je již odpracováno a únava se proto hezky za celý týden nakupí. Krom toho jsem si všimla dvou volných míst. „Jdeme támhle,“ lehkým postrčením jsem nasměrovala sestru. „Uf, to byl zase týden!“ Nezbývalo mi, než s Rolničkou úplně souhlasit, přičemž jsem se zmohla na pouhé přikývnutí hlavou a potom jsem se konečně pohodlně usadila, přidala se k mimoňům se sluchátky v uších a bezstarostně jsem koukala z okna. Myslím, že můj tupý výraz by snad i mohl kandidovat na ten nejtupější ze všech, avšak mně má dočasná tupost nevadila, ba přišla mi i legrační, neb stačilo mi vědět, že mě dneska nic víc nečeká, nikdo po mně ničeho nežádá, a tak jsem si mohla dovolit svou momentální tupost přenést i na obličej. Páteční cesty do Prahy zkrátka zbožňuju! Jednak se mi v autobuse uleví od povinností, školy a od lidí, kterých mám za měsíc upřímně plné zuby, a pak se těším na tátu a krásně si doufám, jak přes následující víkend zase nasaji do sebe alespoň kousek jeho optimismu a načerpám nové síly tak, abych měla dostatek i zásobu na další měsíc.
Kateřina SvobodováKateřina
Kouzelní a nakopávači
O slovech už jsem jednou psala. Podrobněji jsem také rozebírala slova sprostá, protože v těch si dosti lidí vyloženě libuje. Ale kde jsou potom ta slova hezká a příjemná? Snad, že jsou zašifrovaná kdesi hluboko v polemikách, či že mají silně skryté významy? Schovala se před námi?
Kateřina SvobodováKateřina
O Jeníčkovi
„Máš mě ráda?“ zeptal se jakoby provinile Honzík. „No jasně, že mám,“ s úsměvem odpověděla, „to, že se něco takového přihodí, přeci hned neznamená, že tě nemám ráda, ty drndo. Vždyť takových ještě bude.“ Honzík pomalu zvedl hlavu. V tu chvíli ne docela chápal, čeho ještě bude. Z jeho dětských očí šlo však zřetelně vyčíst, co se mu asi právě honí hlavou. „Zklamal jsem ji? Opravdu se na mě nezlobí? Stejně to nikdy nedokážu.“
Kateřina SvobodováKateřina
Útěk
Utíkala, jak nejrychleji jenom mohla. Co nejdál od těch starostí, smutku a hlavně od lidí! Chvíli měla pocit, že za ní všechny problémy tiše jdou, pronásledují ji a ona je, byť neochotně, neohrabaně táhne s sebou, na dlouhém provaze, který, jak zdá se, nekončí. Běžela stále rychleji křičíce: „Musím pryč! Chci být sama!“
Kateřina SvobodováKateřina
Jen láskou nechej se splést
Vítr opírá se o mé vláčné tělo,další den zas tichounce odchází,já však stále slyším to, co tu znělo,nová naděje se vkrádá a vchází.
Kateřina SvobodováKateřina
V cizím světě
Píšu malou reagencina ten dnešní svět,nedělám to pro legraci,změnu, tu chci hned!
Kateřina SvobodováKateřina
Osudy z 26
Často a ráda při své rutinní ranní cestě autobusem pozoruje lidi. Připadá jí to zajímavější než koukat z okna, do tmy. S velikou chutí si ke každé osobě domýšlí příběhy, které se jí kdy mohly přihodit. Velice intenzivně přemýšlí o osudech všech pasažérů, kteří na ni působí těmi nejrůznějšími dojmy.
Kateřina SvobodováKateřina
Sprostý článěk
... Zajímalo by mě, zda vás skutečně a dostatečně zaujal titulek „Sprostý článek“. Ono totiž jen to slovo „sprostý“ jakoby vyzývá člověka ke kliknutí. Sprostá slova – pravda, možná trošku zavání čímsi nemorálním, a proto nás, koneckonců, na tom může cosi přitahovat. Musím se přiznat, že u mě je to celkem obvyklé, nikoli záměrné, i když nehoda není náhoda.
Kateřina SvobodováKateřina
Setkání dvou
Spatřila jsem ho náhodou. Vypadal nesměle, přitom lépe než na fotografiích. Náhle jsem ztratila jeho stopy v davu. Pokoušela jsem se důsledně sledovat jeho každý krok. Nakonec kamsi zmizel a má naděje, že se s ním konečně setkám, také.
Kateřina SvobodováKateřina
Smutný příběh zimy
Z výšky pozoruji lidi. Poprvé v životě jsem se povznesla nad ty, kteří byli po celou tu dobu větší než já. Dneska je to ale úplně jinak. Všichni jsou tak malincí. Vítr se mi opírá do zad a já se cítím jakoby volná.
Kateřina SvobodováKateřina
Úsměv
Čmárám na papír progresem,jak lidi koukají bez výrazu,byť někteří uneseni patosem,já se však zlehka neoklamu.
Kateřina SvobodováKateřina
Smutný klaun
Jako smutný klaun,když nevyšel mu fór,jako polámaný anděl,co nedozpíval chór.
Kateřina SvobodováKateřina
Moje úvaha "bez řešení" a o "ničem"
Blbě je mi! Jsouc vysílena a musím vám něco a nic svěřit... Hle, jak všichni jsme velicí, ale kdo z nás je tím největším? Každý mele svoji pravdu, říká tedy vlastně někdo lež? Nadáváme na zlo páchané „druhými“ lidmi, my jsme tedy pouze dobří a jsme zároveň i ti „první“?
Kateřina SvobodováKateřina
Létající Karolí a Pády
„Létající Čestmír létá tam a zpět,nám na zemi zbývá jen mu závidět.Stotisíckrát o tom snil každý z nása pak se stal dospělým, jak šel čas,o létání nemá zdání..."
Kateřina SvobodováKateřina
Bilance a balance
A je to zase tady. Něco nám pomalinku a jistě končí, cosi dalšího brzy začne. Až mě děsí, jak čas strašně rychle plyne a všecko kolem utíká rychleji než Usain Bolt! Připadá mi, jako bych docela nedávno dělala přijímačky na gympl – ještě dneska si docela živě vybavuji ono ráno.
Kateřina SvobodováKateřina
Předvánoční
Jak magické kouzlo jest vánoční čas,smutky jdou stranou a radost je v nás.
Kateřina SvobodováKateřina
Mravy, škola a já
Školu vnímám jednoznačně jako přínos, který mi snad i jednou vynese. Ne ve smyslu peněžním, což zde píšu hlavně proto, že doba je už prostě taková, nýbrž ve smyslu duchovním, vědomostním a samozřejmě motivačním. Uvědomuji si totiž zcela jasně, že možnost studia je pro mě darem velikým. Naštěstí nežiju kdesi v Africe, kde bohužel nemají školy, mnohdy ani vodu (i když třeba ve Francii běžně myjí proudy pitné vody ulice) a naštěstí nejsem ani spratkem, co má vysoce postaveného tatínka či maminku. Jsem prostě obyčejná Kateřina Svobodová a své šance něco se naučit si velmi vážím a pevně ji držím.
Kateřina SvobodováKateřina
Mé dvojče – štěstí a(ž) (d)osud
Poslední dobou, nevím přesně proč, ale mnoho lidí se mě ptá, jaké to je mít dvojče – jaké to je být dvojčetem. Pokusím se tedy alespoň částečně odpovědět. A moc ráda.
Kateřina SvobodováKateřina
Přání
Na hrotu pera mám větu,jak ráda řekla bych světu,co přála bych si úplně nejvíce,více, než všechny zlaté střevíce.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
