Do školky s nima!

Pár dobrých rad - slušnost, láska, ekologie, hygiena, politika - jen pro připomenutí... pro případ.

Pokaždé, když zapnu televizi či komputer, se leknu. Někdy dokonce tak moc, že sebou cuknu, až třeba i vyliji své večerní kakao, což je, přiznejme si, vážně k naštvání. Těch obličejů, které na mě zcela nevinně zírají, už se tolik nelekám, avšak těch titulků - pořád.

Nechápu, jak moc jsou ti dnešní lidi nepoučitelní a nevzdělaní! Člověk občas udělá chybu, že ano, ale páchat tu stejnou chybu stále dokolečka? Nevím, nevím...

A tedy je to samé podplácení, korupce, zpronevěra, odposlechy, nečestné praktiky a tak dále a tak dále. Kdo to má furt číst? Koho baví koukat na to, kterak jsou, například politici, naprosto mimo mísu? Náhodou vím, že tento jev se označuje jako statusový paradox, což jsme probírali na sociologii. Čili, pro ujasnění, a zůstaňme nadále třeba u těch našich politiků - jsou movití a bohatí, třebaže jsou úplně blbí a bez vzdělání - krásný příklad takového paradoxu! A ještě nemohu pochopit, že je jako nehryže svědomí. Hm?

Milí nepoučitelní však zapomínají na jedno. Nebo rovnou na dvě (záležitosti). A) Ti lidé, kteří žijí mimo ten statusový paradox, jsou daleko chytřejší a vzdělanější, a tudíž dokážou sakra dobře odhadnout, co je jaksi nečestné, nevhodné či co už tady bylo. B) Ať si říká kdo chce co chce - boží mlejny melou.

Inu, a teď konečně k věci. K radám. Poněvadž, jak jsem říkala na začátku, se při zapínání televize či komputeru lekám, upřednostňuji nyní radši knížky, a to hodně a k tomu ráda. Robert Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, vzpomínáte? Cituji:

- O všechno se rozděl.

- Hraj fér.

- Nikoho nebij.

- Vracej věci tam, kde jsi je našel.

- Uklízej po sobě.

- Neber si nic, co ti nepatří.

- Když někomu ublížíš, řekni promiň.

- Před jídlem si umyj ruce.

- Splachuj.

- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

- Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

- Každý den odpoledne si zdřímni.

- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

- Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

- Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.

- A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE.

A hned je to jasný.

Do školky s nima!