Jdi pryč...!

„Básníci jsou jako děti. Když sedí za stolem, nedosahují nohama na zem.“ (Gabriel Laub)  

Děti jsou jako básníci. Ačkoliv nedosahují nohama na zem, když sedí za stolem.

Básníku, co ještě můžeš

nabídnout nám?

Básníku, co sám zmůžeš

ve světě fám?

Samotný jako kůl v plotě

zas usedneš ke stolu,

abys mohl čísti z dlaně,

nato dát se ke slovu.

Bez ostychu, leč se závazky,

vytvořit kritiku,

odsoudit nečestné praktiky

všech rádoby politiků.

Baví tě to, vážně, pověz?

Život není o penězích a boji.

Nejen okem romantika, věz,

je přímo nádherný a plný lásky!

Básníku, jdi pryč, daleko,

sundals´ růžové brýle –

a pánbů sedí příliš vysoko –

k básnění teď není vhodná chvíle.