Po roce Vánoce, Vánoce...

Ano, velmi správně – přicházejí. A už jen po této frázi, která na mě okamžitě valí proud spíše těch negativních emocí, je snad každému více než jasný charakter celých svátků, ne?

S úderem listopadu to zase přišlo. U obchoďáků jsou nyní situovány dost otřesné umělé stromy, řetězy rádoby zdobí stropy obchodního nebe a lidi postihla šílená nákupní horečka, i přes tu velkou ekonomickou krizi, podotýkám. Upřímně, stromečky bych nejradši podpálila, třeba sirkami ze Sušic, na řetězy bych pověsila všechny Santy Clause, ba i agresivní a nákupu chtivé lidi, kteří se s vidinou plné náruče zlevněných mouk či adventních kalendářů mění v dav a masu vánočních skřetů a válcují naprosto všechno, co se jim opovažuje křížit cestu k vysněnému, a zcela určitě i potřebnému, zboží. Docela fajn představa... Mno.

V televizi právě probíhá vymývání mozků dětem, jestli jste si toho rovněž všimli. Ty pod nátlakem úděsných reklam, při kterých se nevědomky kývu do rytmu i já, mají co nejrychleji napsat dopis Ježíškovi, přičemž o co možná nejdražší hračky – ty jsou totiž nejvíc in, sexy a cool, a proto si o ně mohou požádat dokonce i na internetových stránkách, páč co kdyby po nich byla taková poptávka, že? Řeknu vám, kterak se mi při pomyšlení na tuto zvrácenost ježí srst!

Abych to teď však jaksi uvedla na pravou míru – já mám Vánoce moc ráda, i když mi to třeba už ani nemusíte věřit. Já nesnáším tu šaškárnu kolem nich, poněvadž to, co se před Vánocemi děje, přeci úplně odporuje zdravému rozumu a hlavně pravé podstatě Vánoc, a to je nesmírná škoda a vadí mi to nehorázně.

Vždyť Vánoce představují oslavu narození Ježíše Krista a jsou to svátky míru a klidu především. Já osobně miluju dobu adventní. Venku pomalu poletuje sníh, děti sáňkují, koulují se, stavějí sněhuláky, maminky a babičky pečou cukroví. V neděli se schází celá rodina pohromadě, aby se mohla zapálit další svíčka na adventním věnci a Vánoce tak opět byly o krůček blíž. Děti, protože byly v průběhu roku hodné, se těší na dárečky a doufají, že se jim splní jejich tajná přání, která byla ukryta do dopisů pro Ježíška. Na Štědrý den se zdobí voňavý stromeček, dle tradic se olovo lije do vody, rozkrojí se jablko a kouká se na pohádky. Když se setmí, obývák se zavře a rodinka konečně usedá k slavnostní večeři. Cítíte to z toho? Tu pohodu? Ten klídek? Vánoce jsou kouzelné! A vězte, že se klidně obejdou bez stresu, bez zloby i spěchu. Opravdu. Stejně za námi přijdou – jako se přišli tři králové poklonit k Ježíškovým jesličkám.

Nu, tyhle Vánoce já zbožňuju! V hlavě mi zní koledy, takže si zvesela zpívám. A dárky? Neb již nejsem malé dítě, mnohem radši dárky dávám, nežli dostávám, což není klišé, přísahám. A co se týká toho kupovat za každou cenu kdejakou plastovou hovadinu pod záminkou pozitivních emocí? Na to já vskutku nejsem. Pro mě je největším dárkem takový, jenž mi je ze srdce darován, s láskou a upřímností, takže je v něm jaksi kus dárce. Může to být věru cokoliv!

A moje letošní přání? Aby si lidé, s pokorou, přáli.