https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina Osobní stránky: www.katerina-allanova.estranky.cz Fri, 16 Oct 2026 09:14:13 GMT Fri, 16 Oct 2026 09:14:13 GMT 2 https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/platonicka.Bg15010821 Venku mráz a rozehřáté srdce – v něm skrytý hlas, který chtěl by říct – tolik slov a nemůže je přece snadno vyslovit... Wed, 07 Jan 2015 18:30:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/od-nekonecna-ke-kolibrikovi.Bg15010156 Nekonečno. Tuto množinu bez konce a bez hranic jsem s trochou fantazie i nadsázky hravě vypočítala hned na začátku nového letopočtu. 2 + 0 + 1 + 5 = 8 → ∞. Fri, 02 Jan 2015 17:45:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/jaky-byl-jezisek.Bg14123108 Našla jsem ve svém životě další otázku, která asi už navždycky zůstane jen otázkou. „Jaký byl Ježíšek?“ Fri, 26 Dec 2014 18:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/o-vanocich.Bg14122674 Kde jenom zažít... Čím blíže je konec roku 2014, tím více cítím, že to byl začátek. Sun, 21 Dec 2014 07:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/okno.Bg14121362 Kapka za kapkou a okno stále smutnější, krtek mává rukou a kalendář je prázdnější... Thu, 11 Dec 2014 21:55:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/uz-je-cas.Bg14121090 Zatímco mám do zimního zkouškového období zapsáno již mnoho zkoušek, stále si připadám jako málo popsaná tabule. Chci tím, mimo jiné, říct – utíká to. Tue, 09 Dec 2014 19:17:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/soucasti.Bg14120518 Své kouzlo skrývá každé zákoutí, do něhož člověk kdy zabloudí – přes všechnu špínu, vůni i rez, štěstí si nelze vystřelit na pouti. Fri, 05 Dec 2014 09:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/na-svete-je-velka-spousta-lidi.Bg14112704 „Jsou lidé, se kterými se člověk zná celý život, a přesto má pocit, že je stále nepoznal. Ale jsou i takoví, se kterými se člověk jednoho dne potká – a okamžitě má pocit, jako by je znal celý život.“ Thu, 20 Nov 2014 07:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/uvahy.Bg14103968 ... trochu z rozmaru, více z rozvahy. Udržet si nadhled – heslo, jež ponoukává k podhledu.   Thu, 30 Oct 2014 19:43:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/milovat.Bg14103311 Je to umění. Je to cesta. Je to vtělení. Nelze přestat. ... Za světla z kaváren vracet se domů, sny čerstvě z továren přinést si k tomu. Sat, 25 Oct 2014 19:50:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/velka-radost.Bg14102797 „Nemáme co ztratit a nemáme proti čemu bojovat.“ Právě tahle věta se mi vybavila v momentě, kdy jsem pomalu odložila na stoleček kávu z automatu. Byla jsem tam sama. Tue, 21 Oct 2014 20:15:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/pro-testuji.Bg14094064 „Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jde být ještě člověkem a nechtít vědět od kdy, do kdy a co za to? Své „pro“ testuji. Tue, 30 Sep 2014 20:28:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/vecer-na-tema-byt-ci-nebyt.Bg14093795 Shakespeare W.: Hamlet. Dovolím si pohled z jiného úhlu. Ne lepší. Ne správný. Prostě jiný. Sun, 28 Sep 2014 21:31:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/divne-je-mne.Bg14091732 Zatímco dojídám zbytek koláče, vidím, že nejenom obloze je do pláče. Tak zbytečně těžké břímě někdy člověk nese! Bojím se však, jestli snadněji celou pravdu snese? Fri, 12 Sep 2014 20:05:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/nad-hrobem.Bg14090828 V jednom konkrétním okamžiku jsem si připadala tak strašně osamělá a přitom s někým zároveň. Zvláštní pocit. Já – sama se sebou – a svými myšlenkami. Večerem se nesla právě znějící duchovní melodie z kostela sv. Petra a Pavla. A nad hroby se jakoby vznášel klid. Ticho. Sat, 06 Sep 2014 20:25:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/navsteva.Bg14083827 Jdeme na to špatně. ... Nenáviděly se. Bojovaly proti sobě. A vítězka bere všechno! Fri, 29 Aug 2014 18:45:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/o-vecech.Bg14062705 Nevím zkrátka vůbec proč, ale prostě jsem si to dneska nechala líbit… úplně VŠECHNO. Tue, 24 Jun 2014 17:45:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/tajemstvi.Bg14062382 Dlouhé okamžiky jsem pak postávala u okna a klidně jsem se nechávala unášet pocity ze západu slunce. A podobně jako oranžové mraky nad Hněvínem pluly mou hlavou i myšlenky. Už dávno jsem o tom chtěla napsat. Jako Karel Čapek napsal „Obyčejný život“ nebo Byrne Rhonda „Tajemství“; chtěla jsem napsat o tom, že i ty zdánlivě nejobyčejnější chvíle života v sobě skrývají tajemství. Potom však slunce náhle zmizelo, oranžová barva se rozplynula v šeď a mně se jakoby rozbilo srdce. Cítila jsem to – jen prázdno a divný chlad – ačkoliv byl horký letní den. Sat, 21 Jun 2014 19:30:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/at-zijou-neroboti.Bg14052033 „Vrr,“ líbivě si vrněl. Znal i ta nejtajnější lidská zákoutí, poctivě vstřebával vše takřka do posledního drobečku. Člověk si snadno zvykl na jeho standardní výkon. Přestože byl pokaždé na vynikající úrovni, jeho práce začala být postupně považována za něco zcela obyčejného – za samozřejmost, a proto všechny velmi, velmi překvapilo, když náhle nefungoval tak, jak by měl, jak si člověk zvykl. Vysavač jednoho krásného dne prostě vypnul, leč při vysávání ještě nějakou chvilku plnil svůj úkol, jenže pak přišel zlom, náhle, nečekaně. Zelený robůtek již dál nemohl, neboť v jisté fázi cosi nevstřebal. Fri, 16 May 2014 19:06:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/vecerni.Bg14051483 Na chodník dopadá stín, v ulici zavládl klid – blahem zas zašustil splín, do mých žil byl vlit. Mon, 12 May 2014 19:18:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/setkani.Bg14050253 Možná by to mohlo znít absurdně, ale potkala jsem dneska své druhé já, aniž by se v tomto případě jednalo o mé dvojče. Naše „já“ se střetla nejprve pohledem, poté něčím jakoby vyšším – myšlenkou. V jistý okamžik jsme pochopila, že vlastně absolutně nezáleží na rozdílnosti každé lidské bytosti, natožpak na leckterém úsudku předem – předsudku – běží přeci o porozumění. Fri, 02 May 2014 22:56:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/promena.Bg14040668 Smát se, nebo plakat? Občas slzy smáčející tvář oživí smích, ovšem někdy smějící se ústa vyústí až v pláč, jelikož i výhledově slunečný den může být nepředvídatelně zahalen do černého hávu. Jako třeba dneska. Sat, 05 Apr 2014 18:20:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/hledam-saturnina.Bg14040265 „Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.“ Wed, 02 Apr 2014 17:40:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/lavicka.Bg14031870 Pomaličku se stmívalo a nad horizontem se začaly tvořit první oranžové mraky, které postupně rozzářily zimní nebe. Thu, 13 Mar 2014 18:52:00 GMT https://blog.idnes.cz/svobodovakaterina/zpoved-ditete-sveho-veku.Bg14022912 Jdu vám takhle ráno do školy. V uších sluchátka, jako vždycky, vedle sebe Rolničku, jako obvykle, nad hlavou nebe, jako… Sat, 22 Feb 2014 17:45:00 GMT