Romana Procházková
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1851x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
Romana Procházková
Malí miláčkové
Ne, nebudu se rozepisovat o štěňátkách, koťátkách, myšičkách ani jiných domácích zvířátkách. Řeč bude o miláčcích v jejich malé lidské podobě. Řeč specifická, mně vlastní.
Romana Procházková
„Seš hluchá?“ aneb (Ne)podstatné zážitky z tábora
To, že se s námi paní zima definitivně loučí, nepoznám podle počasí. Překvapivě ani podle kalendáře. Začíná mi to být jasné v okamžiku, kdy mi kamarádka oznámí, že již zaplatila dětem letní tábor. A to se stalo zkraje tohoto týdne. Její děti pojedou do osvědčené táborové osady již počtvrté a neskutečně se těší. Ptala jsem se proto syna, zda nechce jet také. "Nechci" dostalo se mi vyčerpávající odpovědi. Nepřemlouvala jsem ho. Sama jsem byla stejná, i když důvody mého nezájmu byly přece jenom poněkud odlišné.
Romana Procházková
Mé děkovné vzpomínání aneb Naprosto mimo téma dne
Konec listopadu a začátek prosince minulého roku byl v mém blízkém okolí značně krizový. Co mohlo, to se rozbilo, prasklo, podělalo, vztahy gradovaly, nervozita panovala. Celospolečenská situace a předvánoční hysterie tomu všemu dodala ještě grády. Aby mi nebřinklo v hlavě, utíkala jsem více než kdy jindy do svých vzpomínek a s láskou si vybavovala dětská léta, zážitky a osoby, které mne v mnohém ovlivnily a za které jsem dnes nesmírně vděčná.
Romana Procházková
Kochleární implantát - životu prospěšno
Dnes tomu již budou 2 roky, 5 měsíců a 14 dní, co zase slyším! Pravda, zdaleka ne všechno, zdaleka ne všemu rozumím, některé zvuky jsou mi vysloveně nepříjemné, ale rozhodně poslech s kochlíkem (mé důvěrné označení pro kochleární implantát) předčil veškerá očekávání. Ještě před operací jsem byla totiž několikrát upozorňována, že nácvik opětovného slyšení bude dlouhodobým procesem, zvuky budou jiné, než jak jsem je měla naposlouchané se sluchadly a že: „Budete muset pracovat se sluchovými vjemy a učit se znovu poslouchat,“ pravil pan doktor v Motole. Doufala jsem tedy, že uslyším ALESPOŇ NĚCO a nebudu již v takovým zvukotěsným vakuu!
Romana Procházková
Zvyknout se prý dá. Ale jak?
Mám neuroprotézu - kochleární implantát. Nedávno se mne kdosi ptal, zda nelituji, že jsem do toho šla. Zda stály ty pooperační komplikace a následná adaptace na nový poslech vůbec za to? (Prý jsem přece musela být na život v tichu už celkem dobře připravená a ZVYKLÁ?)
Romana Procházková
Máš vadu sluchu? Tak to jsi herec.
„Stejně jednou budu slyšet! Prostě budu,“ říkávala jsem mamince, když na mě, coby žáčka první, druhé třídy základní školy, spočinula podezřele uslzeným pohledem. Ne, že by mě snad moje zlatá maminka nějak často litovala, naopak: dávali si s tátou veliký pozor, abych měla stejná práva a povinnosti a stejnou porci jejich lásky jako mí sourozenci. Ale občas se lítostivému srovnání, že některých věcí nejsem schopná, prostě neubránili. A já to se svým dětským rozoumkem zaregistrovala. „Však nebojte, až budu dospělá, budu slyšet! Já to prostě vím,“ snažila jsem se rodiče v takových chvílích povzbudit.
Romana Procházková
Nekoktej. Jsi v rádiu.
„Co děláš dnes večer?“ zablikala na mě jednou takhle před polednem pracovní zpráva. Okamžitě si představím mimořádnou firemní poradu. Ne, ne, porada byla přece předevčírem. Že by mi unikla nějaká akce? Ani to se mi nezdá pravděpodobné. „Nic zvláštního. Proč?“ odpovím tedy otázkou.
Romana Procházková
Integrace? Ano nebo ne?
Tak zápisy předškoláčků do prvních tříd pro letošek za námi. Uff! Na někoho budou čekat od září školní lavice, pro jiného je připraven odklad. V případě sluchově postižených dětí se navíc řeší ještě jejich integrace. Proč se řeší? Protože ať chceme nebo nechceme, výběr základní školy zásadním způsobem ovlivní náš budoucí život. Chcete příklad? Dobrá tedy, máte ho mít. A věrna svému stylu, začnu od sebe.
Romana Procházková
VÁNOČNÍ BLOG: Jak jsem ohluchla, 4. část aneb Tichý zázrak.
Ohluchla jsem a podstoupila operaci, která mi mohla do budoucna ztracený sluch částečně navrátit. Z hospitalizace jsem byla propuštěna den před Štědrým dnem. Těšila jsem se. Těšila jsem se domů, na svátky, těšila jsem se, že v důvěrně známém prostředí a pod kouzlem vánoc stane se alespoň malinký zázrak a pooperační SIRÉNY v mé hlavě se prostě VYPNOU!
Romana Procházková
Jak jsem ohluchla. 3. část.
Jednoho krásného dne si mé sluchově buňky řekly prostě dost a úplně jednoduše přestaly fungovat. Východiskem z hluchoty se zdála být neuroprotéza – kochleární implantát. Po dlouhém, předlouhém zvažování všech pro a proti jsem se nakonec přece jen rozhodla operaci podstoupit. Z prostého důvodu: nechtěla jsem zůstat hluchá.
Romana Procházková
Jak jsem ohluchla. 2. část.
„Je mi líto, že jsme vám nepomohli,“ uzavřela léčbu mého šokujícího náhlého ohluchnutí paní doktorka. Následovalo nepříliš fajn období, jehož vzpomínkový sestřih vám zde nabízím.
Romana Procházková
Jak jsem ohluchla. 1. část.
Nemyslela jsem si, že se mi to může stát. Nemyslela jsem si to ani tehdy, když už se to stalo. Nebrala jsem to vážně. Chyba. Stala jsem se hluchou a hluchota se léčit nedá.
Romana Procházková
Studium a já - studium beze strachu, beze sluchu.
„Napiš něco o škole,“ vybafla na mě kamarádka, když si přečetla některé mé, soukromé i veřejné články. Přesněji řečeno - novinářské pokusy. „No, neříkej mi, že by se nenašel nějaký humorný zážitek s těma tvýma ušima?“ (Aby nedošlo k mýlce - neměla na mysli nějakou viditelnou asymetrii sluchového orgánu, nýbrž na první pohled neviditelnou sluchovou vadu.)
Romana Procházková
Vesele v zajetí nedoslýchavosti
Prý jsem veselá kopa! Prý jsem dokonce obdivuhodná, jak zvládám své sluchové postižení. Prý se mám, že to umím! Otázkou pro mě zůstává, co vlastně umím? Předstírat, že někdy slyším, i když vlastně neslyším? Smát se s ostatními vlastní nemístné otázce, protože mě (opět!) unikla podstata hovoru? Víte, jak je to těžký?
