No toto

Bóže můj, napsala jsem příspěvek tady  Zvyknout se prý dá. Ale jak? Jelikož mi několikrát editor napsal, že to to moc dlouhé, tak jsem ho rozdělila na tři kusy a začala vkládat odzadu a po vložení prvního kousku se mi dostalo vysvětlení, že "Momentálně máte na vašem dukátovém kontě méně než 1000 dukátů. Až do překročení uvedené hranice můžete do jedné diskuse vložit pouze 1 diskusní příspěvek,..." To je teda výmysl. Prdím na dukáty, pošlu ti to Romi na e-mail.

Herecké etudy už jsem vzdal

Pokud o něco jde, radši vadu sluchu hlásím předem, s tím, že jedu na sluchadlo a odezírání. Je to lepší, než vysvětlovat, když už problém s komunikací nastal, třeba jenom proto, že protějšek se nesnaží artikulovat, nebo má vousy, atd. Společnostem nad 4 člověky (a to ten 4 musím být já) se vyhýbám, protože to neumím sluchově zvládnout a jsem potom ve společnosti odsouzen k nudné samotě uprostřed bližních. Jsem naštěstí introvertem, i když nevím nakolik volbou a nakolik z donucení, takže akce typu třídní sraz mi nijak nechybí.

krásný článek

Po opakovaných zánětech střeního ucha mám jistotu, že až mi bude sát budu přicházet o sluch. Takže mám nejvyšší čas začít se učit odezírat. Zatím mám jen jistotu neustálého hučení, sumění a bolestivých reakcí na zvýšenou hladinu zvuku - nebo náhlý nápor zvuku.

Držím Vám palce, jste statečná a Vaše maminka také. Je opravdu moc fajn číst o člověku, který se s pomocí rodiny a svého okolí popral s handicapem a funguje, jako by ho neměl. Občas vidím, dorůstající děti, které nemají dost trpělivost naučit se něco nového a potom co se jim něco nepovedlo hází flintu do žita. Místo, aby zatnuli zuby a zkusili to dokud se jim to nepovede.

Jinak moc hezky popisujete empatii. Když je skupina lidí naladěná na stejnou vlnu, napadají je stejné myšlenky a mají tendenci říkat stejné věty. Je to ryze intuitivní. Nemůžete za to.

Re: krásný článek

Ježiš, děkuji za příspěvek! Úplně jste mě dojala, nemám děkovných slov. 

Jinak k Vašemu problému - nejsem lékař, nepřísluší mi komentovat dopad opakovaných zánětů stř. ucha, ale pokud se chcete naučit odezírat, pak jen, že opravdu existují kurzy odezírání. Nadstavbu pak můžete zkoušet v rámci rodiny, v okruhu přátel, známých..... ... Odezírání je dovednost, která se Vám určitě neztratí i tehdy, pokud budete mít jen mírnou ztrátu sluchu. Víc případně na mailu.

Držte se též!!!!

A díky opravdu!

Karma.

I vám hezký den.

Re: Karma.

děkuji

Díky

Nepatřím k neslyšícím, ale Váš krásný text se mi moc líbí.

Myslím, že opakujete po druhém, protože možná potřebujete vnitřně pocítit, co druhý řekl. A to procítění nahrazuje slyšení, pomáhá Vám k porozumění. Ale to mě napadlo, nemusím mít pravdu.

Těším se na Vaše další články.

Pavla

Re: Díky

Milá Pavlo, děkuji za Váš příspěvek! Vidíte, mě by ta Vaše hypotéza ani nenapadla. Ale když tak nad tím přemýšlím, asi na tom něco pravdy bude. každopádně děkuji za milý rozbor, moc potěšil!

mějte se! romča

Konečně někdo píše i o tomhle !

Odmala trpím oboustrannou nedoslýchavostí a teprve před 6 lety jsem se s tím problémem osmělila jít na povrch.. Vychovávali mě po smrti matky prarodičové a ti si toho zřejmě nikdy nevšimli nebo si nemysleli, že je to takový problém..ale když jsem byla na druhém stupni, měla jsem tech posměšků a nadávek, že jsem hluchavka dost.. Po smrti babičky se mě proto ujala prateta a té jsem se odhodlala říct, jak moc mi vadí, že neslyším.. že si domýšlím text do diktátu a který mi učitelka odevzdávala vždy s velkými otazníky a s ne moc pěknou známkou. Vadilo mi, že nejsem schopna reagovat na dotaz, který jsem ani na 5. zopakování stejně nakonec neodpověděla.. že jsem neslyšela, zda při přecházení silnice se na mě najednou řítí auto..a tak bych mohla pokračovat donekonečna.. Ve fakultní nemocnici v Hradci Králové nám však sdělily, že je to nejspíš dědičné a že se s tím nedá nic dělat, operace kochleárních implantátů by nebyla pro mě vhodná a tak mi doporučili jedině naslouchadla, která

Re: Konečně někdo píše i o tomhle !

která co?

on život třeba

s M syndromem,ted si to první slovo nemohu vzpomenout (aasi monsierovým)také není lehký

Re: on život třeba

Menièrova nemoc.

Ticho při usínání

Vím, že budu za hyenu - ale to vám závidím. Máme u nás v rodině dědičnou dispozici k otoskleroze, která nemeškala a projevila se. U všech. Takže já denně spíš řeším, jak usnout při tom kraválu. Kraválu, který mám v hlavě. Hluboké hučení, šumění, pištění, neustávající dus-dus-dus vlastního tepu. A abych se přiznala, každé ráno, když se probudím, tak ty dvě vteřiny úplného ticha, než se rozjede rachot valících se kamenů v mé hlavě, jsou ty dvě nejtišší a nejmilejší vteřiny každého mého dne.

Re: Ticho při usínání

i-mejlko, děkuji za příspěvek.

Vím, že to bude znít divně, ale s hučením, pištěním a monotónním kraválem v hlavě mám také své bohaté zkušenosti. Prý následkem pooperačního tinnitu, hm. Takže si umím představit, co prožíváte. (Rozhodně to je někdy na palici!) Hukot jede prakticky neustále (i v tuto chvíli), ale naštěstí mě alespoň v noci vzbudí málokdy.

O tom však příspěvek není.

Držte se!