...

Taky zkušenost - pokračování II

Apropos - jak to máte s mobilem? To je ten výmysl poslední doby, který nosí většina slyšící populace na těle, což není až tak strašné, je to jejich věc, daleko horší je, že číslo na mobil vyžadují už prakticky všichni a všude. A teda moje zkušenost je taková, ža když ho nemám, tak holt mám smůlu. Pokud to jde, řeším to číslem 123456789, no ale ne vždy je to takto možné "očůrat" ;-D

P.S.: Mobil samozřejmě mám, jak jinak bych obsloužila svůj účet v bance? Ale zvonění neslyším a ten zvuk hovořeného slova v mobilu je tak nepříjemný, že stejně moc nerozumím, navíc se mi stává, že mě na několik minut, ale i hodin ohluší a vždy vybičuje intenzitu tinnitu k zešílení. To mám pak strach, že je to definitivní.

Jak to mohou ti "zdraví" nechápat???

Re: Taky zkušenost - pokračování II

Dobrý den, mobil samozřejmě mám, ale všechny upozorňuji předem, že pouze na sms. Je to sice zdlouhavé, ale jde o zvyk. Horší to je u případných zaměstnavatelů - vím z okolí i ze své zkušenosti, že možnost telefonování je hodně používaná otázka. (Nejvíce používaná tam, kde se stejně veškerá komunikace odehrává hlavně přes e-maily. no jo, sranda musí být! )

A většina "zdravých" to nechápe, protože se jich to netýká a nemají ty zkušenosti. Což je pochopitelné. My se můžeme  pouze snažit o porozumění a trochu "násilného" teoretického předání zkušeností.  Držím Vám palce!

Copak já,

já jsem si zvykl na ztrátu sluchu docela dobře, koneckonců za cca40 let není divu. Ale moje okolí si nějak ne a ne zvyknout. Hlavně na fakt, že já dělám maximum (sluchadlo+odezírání), a že by se mohli také trošku snažit oni mluvit tak, abych rozuměl. No, není divu, když i ušní doktor mě kdysi s vážnou tváří  nabádal, že bych se měl víc snažit slyšet. Blbec. Nějaké neměřitelné zbytky sluchu mám a doufám, že vydrží, tak o implantátu zatím neuvažuji. Vám přeji, ať se co nejdříve dostanete do bodu, kdy klady života s implantátem převáží nad jeho zápory.

Re: Copak já,

Dík, klady už teď převažují. Pouze párkrát do měsíce to je silně na hraně, ale nelituji, ono může být vždycky hůř, jak už jsem se měla možnost přesvědčit.

Jinak dobře míněná rada Vašeho pana doktora... mno. Nic si z toho nedělejte, moje maminka, která navštívila ORL pracoviště s podezřením, že špatně slyším, dostala pro změnu doporučení, ať přijdeme, jen co se naučím spolupracovat. Neodpovídala jsem panu doktorovi na dotazy, představte si to! Neslyšela jsem ho. Respektive slyšela, ale nerozuměla. Jo jo, život je někdy plný absurdit.

Přeji Vám více pochopení okolí!

r.

dotaz

co je lepší? Sirény a nebo ticho? Slyšíte přes ty sirény své okolí? Jak se s těmito sekundárními vjemy spí či vůbec usíná?

Jeden známý má problémy s prokrvením hlemýždě a souvisejícího okolí a říkal, že když slyší u ucha celý týden hukot silného vysavače, že je to docela nápor na nervy… Naštěstí mu to zatím vždy v nemocnici nějak spravili a pak má na rok či dva pokoj…

Re: dotaz

Dobrý den,

samozřejmě je v tomto případě lepší ticho! Naštěstí abnormálně silným tinnitem ve formě "sirén" už trpím JEN 2, 3 x do měsíce, jinak to je klasický hukot, s kterým se dá žít. Občas je sice tak silný, že přebíjí zvuky kolem, případně mám nervy tak rozcitlivělé, že mi i šepot zní jak padající poklice ze schodů a já musím vypínat kochlear a čekat cca 2 hodiny, až ta nejhorší ataka pomine. Zní to možná hrozně, ale slyšení mi za to prostě stojí. (více se k tomu vrátím někdy příště v samostatném článku).

Ale má váš známý bohužel pravdu - je to nápor na nervy. On má možná potíže s prokrvením vnitřního ucha. Já mám třeba známého, který má tubární katar a aby vůbec spal, musí mít sluchátka na uších, kam si pouští chrčení z rádia. Přes den mu je nejlépe u ledničky (nikoliv v ní! :-) ), případně ve vaně, když teče voda. Už je pár týdnů vyřazen z provozu, protože se prostě nemůže na nic soustředit. Jsou to smutné věci a nikdo vám neřekne ani přesný důvod, ani nezaručí účinnost léčby..